Mladší sestra podzimních splínů - jarní deprese

V posledních letech se zvyšuje počet lidí, kteří do melancholie upadají na jaře. Měsíce, které by měly být znakem nového života, počátků a optimismu, se tak stávají martyriem smutku, chmur a bezútěšnosti...

Nastává krásná sezóna, pro mnohé nejkrásnější období v roce vůbec. Jaro. Teplejší vzduch, rozkvétající příroda, zpívající ptáci... A znovuvystavěné zahrádky u kaváren (moji „povaleči” mi rozumějí). Mnoho lidí vítá jaro s úsměvem na tváři. Konečně se můžeme vysvléknout z kabátů a vyjít ven s lehkostí. Někdo však na jaře nosí v duši těžké kameny. Jarní deprese se stává novodobým nepříjemným návštěvníkem v lidských duších i psychoterapeutických ordinacích. Čím to, že na první pohled radostné období halí stín melancholie? Příčin je vícero. Podívejme se na tři nejčastější. 

1. Zklamání z nevydařených předsevzetí 

Lidé mají sklon si do nového roku slíbit věci, které jsou obaleny nadšením, ne však racionalitou. Jakoby se v ono magické datum 1.1. mělo něco změnit. Jistě, změnit se to může, ale změna zvenčí nepřijde. Člověk musí vždy chtít sám, změnu  naplánovat a rozmyslet. Mnohem účinnější než radikální řez bývá metoda „pomalu ale jistě.” Člověk, který se rozhodne např. zhubnout a dosud byl zvyklý jídat svíčkovou se šesti, čokoládu a chipsy, bude procházet peklem, když ze dne na den skočí na veganskou stravu. Podobné to bývá i v případě dalších předsevzetí. Záměr dobrý, metoda často chybná. Není divu, že dřív nebo později dojde k selhání. A není divu, že to bývá dostatečný důvod k rozladěnosti (v tom lehčím případě) nebo k sebeobviňování (v tom horším případě). K depresi je pak už jen krůček. 

2. Jarní únava

S jarní depresí bývá často spojena jarní únava - někdy se tyto pojmy dokonce zaměňují. Průběh bývá podobný - fyzická i psychická ochablost, pocit „vyšťavenosti,” minimum energie. Zimní strava bývá těžší a také chudší na přirozené vitaminy, které v létě dostáváme z čerstvého ovoce a zeleniny. Po zimě můžeme cítit i pár kil navíc, pleť je unavená, tělo zanesené toxiny. Zimní měsíce bývají temné a nedostatek slunce se projeví i na našem organismu. Tělu dochází „hormon štěstí” - serotonin. Proti jarní únavě můžeme bojovat odlehčeným jídelníčkem, pohybem, popř. doplňky stravy. Někdy bývá účinné věnovat den či víkend sobě, uspořádat myšlenky, vypnout mobily, počítač, kvalitně se vyspat nebo se věnovat nějaké oblíbené aktivitě. Jarní únava je přechodný stav a měla by za normálních okolností odeznít. Pokud se však člověk cítí dlouhodobě neobvykle slabý, ztrácí chuť k jídlu, nechce chodit do společnosti a nemá zájem o věci, které ho dříve bavily, možná na dveře klepe deprese... 

3. Posunutý životní rytmus a stres

Naši předkové byli moudří. Žili v periodickém vnímání světa, ke kterému patřilo i střídání ročních dob. S každým novým cyklem přicházely nové povinnosti, nová práce, ale i nové slavnosti. Ještě na počátku 20. století najdeme ve společnosti vysoce rozvinou úctu k slavnostem všeho druhu. Ať už šlo o advent, Vánoce, masopust, Velikonoce nebo dožínky... Svět měl svůj řád a rytmus, byl čas práce, a byl čas odpočinku. V dnešním světě, kdy se na první místo často klade kariéra, kdy trávíme v práci více času než s rodinou, a telefon nedáme z ruky, mizí i význam odpočinku jako takového. Jako by odpočinek znamenal automaticky nějaké prázdné zevlování. A když už si tedy vyhradíme volno, většinou stejně trneme hrůzou, že by nám mohlo něco důležitého uniknout. Žijeme prakticky bez přestávky v permanentním napětí. To se musí někde projevit. Kolotoč celého roku se často zasekne právě v jarním období, kdy se příroda probouzí z odpočinku, a my si o to více uvědomujeme svou přepracovanost. Jelikož však po nás svět stále chce vysoké výkony, obviňujeme se někdy i za to, že jsme přepracovaní. A to má blízko k pochybám o sobě samých. Člověk si může uvědomit, že kvůli práci se mu rozpadají vztahy. Nemá potom útočiště, neboť napětí kulminuje v pracovní i osobní sféře. Přicházejí výčitky, obavy a ještě větší stres. Živná půda pro depresi... 

Tyto příčiny nejsou jediné, stejně tak ale ani všechny tři dohromady nemusejí znamenat důvod k depresi. Někteří lidé jsou vůči vnějším vlivům odolní, naopak někteří citlivější jedinci mají k depresím obecně větší sklon. Přiznám se, že také patřím do skupiny melancholiků. Podzim přežívám celkem v pohodě, má pro mě své teskné kouzlo. S jarem na mě ale padá velká přetíženost. Cítím, že potřebuju „restart.” Většinou to řeším krátkým detoxikačním procesem - po fyzické i psychické stránce. Nejpozději za týden jsem už zase ve formě a připravená na krásy i nástrahy pestrého světa. 

Jarní deprese je sezonní záležitost, která by - někdy svépomocí, jindy díky odborné pomoci, měla odeznít. Většinou není nutné brát chemická antidepresiva, i když tato možnost se samozřejmě nevylučuje. Je třeba také odlišit sezonní depresi a chronickou depresi. Chronická deprese představuje závažný problém a vyžaduje komplexní a přísnější lékařský dohled. Ať tak či tak - je to velmi nepříjemný duševní stav, který není radno podceňovat. Může se vystupňovat a v extrémních případech může končit smrtí. Když tedy pocítíme depresivní příznaky, je načase podívat se svému životu „na zoubek.” Není něčeho příliš (práce, stres, neřešené problémy...) nebo naopak málo (odpočinek, čas na rodinu a přátele, pohyb)?  Abychom měli světu co dát, musíme také z něčeho čerpat. Když poměr „příjmu a výdeje” dodržíme, naše tělo i psychika nám poděkují...