Naučit se učit se... Aneb „Jaký máte přijímač?”

Před pár dny mi zavolala klientka, jejíž dceru čekají v tomto období státnice. S obavami sdělila, že dcera téměř nejí a nespí, protože jí učivo „prostě neleze do hlavy.” Co s tím? Primárně zjistit, jak je naladěný přijímač... 

Už v předcházející větě jsem odhalila, jakým způsobem funguje zrovna můj mozek, když „chci něco dostat do hlavy.” Z použití slovního obratu „naladěný přijímač” lze odvodit, že to budou zvukové vjemy. Částečně i kinestetické vjemy. Naopak zrak pro mě v učení nebyl nikdy příliš důležitý. Tabulky a grafy? Z těch mám husí kůži. Prezentace s obrázky mě nudily. Když jsem si myslela, že ten zápisek byl určitě vpravo nahoře, nakonec byl vlevo dole... :-) Takže vizuální paměť nic moc... Zrak, sluch a hmat - jak tyto tři smysly využít při učení? Proberme si je postupně.  

Sluchový typ člověka

Takovému studijnímu typu pomáhá, když se může učit nahlas. Předčítání a verbální opakování je něco pro něj. Velmi efektivní bývá nahrání učiva do elektronického formátu, kdy si potom může látku opakovat kdekoli a kdykoli. „Sluchovec” však může mít problém v kolektivu např. na kolejích, kde se učí víc lidí najednou. Často je nucen vyhledat osamělou místnost, kam se může „zašít” a nahlas opakovat, protože ne každý spolubydlící tento typ učení sdílí a toleruje. Sluchově zaměřený typ si někdy ke studiu pouští hudbu (jemnou, klidnou a tichou neb techno asi nebude to pravé ořechové - i když - nezkoušela jsem, nevím...). Lehce rozeznává hlasy lidí a často má melodický hlas. On nemluví, on „zpívá.” Sluchový typ poznáme i v běžné řeči - stačí si všímat toho, jaká slova používá. „Oslovilo mě to,” „to nezní špatně,” „poslyš” nebo dokonce „s tím rezonuji” - toť různé způsoby variací na sluchovou strunu.

Zrakový typ člověka 

Tento člověk si snáze zapamatuje to, co vidí. Ve společnosti je takto zaměřených lidí většina, cca 65%. Jen si vzpomeňte, kolik z vás nebo vašich přátel si dělá barevné poznámky... „Zrakovec” také miluje obrázky, schémata, tabulky, grafy a mapy, ve kterých se skvěle orientuje. Symbolické znázorňování mu také není cizí. Většinou je proto dobrý v matematice a fyzice. Rád se učí z powerpointových prezentací. Velmi dobře si pamatuje, na jakém místě byl jaký text napsán, někdy dokonce  jakým písmem a jakou barvou. Jeden můj kamarád u zkoušení prosil učitele o chvilku strpení se slovy: „Počkejte...Je to napsaný tam nahoře a podržený třikrát zelenou barvou. Úplně to vidím, ten text. Ale nemůžu si vzpomenout, co to tam je vlastně napsaný!” Na paletě vizuálního člověka můžeme najít slova jako „podíváme se na to,” „z mého úhlu pohledu,” „dává nám to takový obrázek” nebo „načrtněme si plán...” 

Kinestetický typ člověka 

Kinestetik potřebuje pohyb a praktické procvičování. Má rád, když si může vše „osahat.” Mohlo by se zdát, že pro klasické studium je to tedy trochu...nepraktické. V současné době však vzdělávání počítá i s takto zaměřenými studenty a důraz na kinestetický aspekt se začíná používat. Třeba při výuce jazyků, kdy studenti hrají scénky, při kterých přímo „v akci” procvičují slovíčka, fráze a gramatiku. Mám s tím osobní zkušenost, když jsem se na gymplu učila francouzsky. Naše profesorka dělala právě podobné aktivity. Za jediný rok jsem se naučila víc než za následující tři roky, kdy jsme dostali profesora, který vyznával jen suché „biflování.” Kinestetikům pomáhá vše, co sami vykonali, tudíž jim pomáhají i vlastnoruční zápisky. Obyčejně mají také talent na sport a často je právě při nějaké fyzické aktivitě napadne řešení úkolů. A když s nimi mluvíte, mají tendence se vás aspoň zlehka dotknout. Jaká je ochutnávka slovníku typického kinestetika? Používá prožitkovou až smyslnou recepturu: „Dotklo se mě to,” „je to hmatatelné,” „uchopíme příležitost,” „mám příjemný pocit,” „vnímám to takhle...” 

A jak to dopadlo s klientčinou dcerou? Když jsme zjistili, že je to „slečna kinestetická”, která se učí chemii, nebylo právě jednoduché vymyslet, jak jí pomoct. Nakonec jsme však našli kamaráda, který pracuje v chemické firmě. Udělal si na ní čas, vzal ji na procházku (takže pohybu bylo učiněno zadost) a vysvětlil ji na příkladech z praxe, čemu nerozuměla. Chtěl ji protlačit i na exkurzi, avšak to se nepodařilo... Státnice slečnu teprve čekají. Ale věřím, že to dobře dopadne.

Je nutno dodat, že nikdo není jednostranně vyhraněn. Učíme se všemi třemi styly, ale některý používáme velmi rádi a jiný jen minimálně. Tyto tři „komunikační kanály” však dojdou využití nejen při učení, ale uplatňují se v mezilidských interakcích celkově. Když víme, jaký způsob ten který člověk upřednostňuje, můžeme se na něj naladit, a tím s ním příjemně a efektivně komunikovat.