Byla jednou jedna závislost...

Když se řekne „závislý člověk,” většinou si představíme uživatele alkoholu, nikotinu nebo drog. Případně gamblera či workoholika. Závislost však může být i na internetu, jídle nebo vztahu. Jaká vlastně je závislá osobnost? 

Jistě někoho závislého z okolí znáte. Bohužel není až tak těžké na někoho takového natrefit. Nebo jsme se teď možná  zamysleli nad sebou samými - co ty cigarety, co to nakupování, není to už moc? Obecně platí, že závislost vzniká ve chvíli, kdy bez naší „záliby” nedokážeme fungovat a dostavují se abstinenční příznaky - neklid, nervozita, přecitlivělost nebo i agrese. Dobrým ukazatelem je i to, když dostanete několik upozornění zvenčí. Nebo když cítíte, že vám „libůstka” leze do peněz případně omezuje vaše sociální vazby. A co je v jádru závislosti? Čeho chce závislý člověk dosáhnout? Především se chce uvolnit, utéct před světem nebo před sebou samým. Je přetížen podněty a nedokáže se s nimi vyrovnat jinak, než závislostí.  Budu se v tomto článku věnovat spíše alkoholové závislosti, protože s ní bohužel mám osobní zkušenost, ale principy chování lze aplikovat na jakéhokoli závislého člověka... 

Ač způsob úniku, který dotyčná osoba volí, může být různý, společný jmenovatel je pro všechny závislé osoby stejný - strach, úzkost, nesamostatnost. Závislý člověk si skrze náhražku v podobě toxické látky nebo různých činností kompenzuje vnitřní bolest. Už jsme hovořili o třech druzích osobností - hraniční člověk se s bolestí vyrovnává sebepoškozováním nebo sebenenávistí, narcis rád ponižuje druhé, histrion od nepříjemných pocitů uteče do nějaké role a do vnějšího světa... Závislá osobnost je v tomto ohledu histrionovi trochu podobná - také únik hledá ve věcech nebo lidech okolo sebe. Ovšem až tak silně, že si bez nich přijde zcela ztracená a ohrožená v existenci.

Má se za to, že závislou osobnost lze „vypěstovat” přehnaně ochranářskou výchovou. Když rodiče nedají svým ratolestem prostor adekvátní věku, může se stát, že z nich vyrostou lidé, kteří budou po zbytek života hledat oporu ve vnějším světě. Stejně tak má ale svůj podíl i „učení nápodobou.” Děti z rodin, kde se vyskytovali závislí lidé, mají větší pravděpodobnost, že tento vzorec si odnesou i do svého vlastního života. Existují celé rodiny narkomanů nebo alkoholiků, celé rodiny závislé na sociálních dávkách atd. 

Závislý člověk si nevytvořil vědomí síly vlastní osobnosti. Spoléhá na svět, který se o něj postará. Ve své podstatě je to správná myšlenka, neboť bazální důvěra, která se tvoří na počátku života nám pomáhá, aby se z nás nestali asociálové. Avšak souběžně s tím, jak vcházíme do světa, měli bychom na sebe postupně přijímat očekávanou zodpovědnost. Závislí lidé tento přístup nemají. Od zodpovědnosti jsou tady pro ně druzí, kteří se o ně postarají. A když pocítí, že ne vždy najdou oporu v lidech, je to jen krůček k tomu, aby našli „oporu” v návykových látkách nebo návykovém chování. 

V těžkých případech najdeme i několik druhů závislosti najednou - například alkoholičku závislou na cigaretách a drogách, odkázanou na sociální dávky a citově závislou na agresivním partnerovi. Ano, není to šťastný příklad, ale v závislosti o štěstí nejde - byť si to postižené osoby velice přejí... U závislých lidí také můžeme pozorovat fenomén, kterému říkám „smrádek, ale teplíčko.” Závislost ničí život, ničí vztahy, ničí zdraví, dělá dluhy... ale představuje svým způsobem pro dotyčného jistotu. Člověk se navyklého způsobu života nechce vzdát, protože se bojí osamostatnit. Osamostatnění sebou totiž nese požadavky, zodpovědnost a sílu, což jsou atributy, které v sobě závislý člověk necítí. Jak by mohl například chodit do práce a dodržovat řád, když nedokáže odolat ani lahvi vína? Často se pak dostavují pocity viny, které jsou zaháněny dalšími a dalšími dávkami předmětu závislosti... Jedná se tak o začarovaný kruh, ze kterého se velmi těžko vystupuje. Závislý člověk se často za svou závislost stydí, ale v určitém stádiu už nedokáže odolat nutkání.  Ať už se tedy jedná o schovávané lahve vodky u alkoholismu nebo o zatajované účtenky z obchodů v případě závislosti na nakupování, spojovatelem jsou stejné pocity - touha uniknout strachu, že člověk nedostojí nárokům světa. Pocity slabosti, zmaru a nedostatečnosti. Mimochodem - podali jste někdy ruku alkoholikovi? Jeho stisk nemá téměř žádnou sílu, i když to může být chlap jak hora. Celkové pocity psychické slabosti většinou prostupují do fyzické stránky člověka... 

Život se závislým člověkem není snadný. Na jednu stranu jeho submisivita může přitahovat dominantní typy, po čase ovšem začne partnerovi vadit, že je závislák tak nesamostatný a nedokáže nic zařídit. Silnější partner tak může závislým pohrdat, vybíjet si na něm vztek apod. téměř beztrestně, protože ví, že protějšek si bez něj stejně neporadí. Někdy vytvoří vztah i dva závislí lidé dohromady ( tak skvěle si rozumí v přístupu k životu), ale právě podobnost jejich povah jim do budoucna maluje chmurné časy...

Léčba závislosti je běh na dlouhou trať s nejistými výsledky. Dotyčný už bude do konce života bojovat s pokušením, touha vrátit se na předešlou cestu bývá silná. Mnoho alkoholiků či narkomanů prošlo léčbou opakovaně, mnoho jich také po několika pokusech léčbu vzdalo. Ale najdou se samozřejmě i světlé výjimky. Pro závislého člověka bývá při léčbě nesmírně důležitá opora blízkých. Ať už je to rodina nebo přátelé. Ale ani to není záruka úspěchu. Mému tatínkovi, kterého bohužel jeho náklonnost k alkoholu stála život, jednou domlouvala babička: „Petře, proč se na to nevykašleš. Máš tak hodnou manželku, dítě, zázemí...”

Tatínek prý mlčel a bylo na něm vidět, že se stydí. Dere se mi na mysl ta scéna z Malého prince: 

„Co tady děláš?” řekl malý princ pijanovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví. 

„Piju,” odpověděl pochmurně pijan.

„A proč piješ?” zeptal se malý princ.

„Abych zapomněl,” řekl pijan.

„Nač abys zapomněl?” vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat. 

„Abych zapomněl, že se stydím,” přiznal se pijan a sklonil hlavu. 

 „A zač se stydíš?” vyptával se dál malý princ, protože by mu rád pomohl.

„Stydím se za to, že piju,” řekl smutně pijan a nadobro se odmlčel....