Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život ve spárech úzkosti

11. 08. 2016 17:23:47
Úzkost - nepříjemný emoční stav, který dokáže udělat ze života peklo. Jak ten problém vzniká? A jaké má řešení? Vstupme dnes do pokoje úzkostného člověka, který se bojí toho, co je venku. Do pokoje člověka, který se bojí světa...

Úzkost v mnohém souvisí se sociální fobií, což je, zjednodušeně řečeno "strach z lidí." Ne každý úzkostný člověk však trpí sociální fobií, ale každý sociální fobik úzkostný je. Budu se v tomto článku věnovat úzkosti, která je orientována právě na sociální vztahy (existuje však i úzkost z nemocí, ze smrti, z přírodních katastrof, z války...)

Úzkost je také něco jiného než strach. Strach máme obvykle z něčeho konkrétního. Můžeme mít strach ze zubaře, z přijímacího pohovoru, z tchyně. Z pavouků, z výšek, z promluvy na veřejnosti atd. Zcela instinktivní je pak strach o život. Strach je přirozenou psychologickou reakcí na podnět, který je nám nepříjemný. Bylo by dokonce nenormální, kdybychom ho nepociťovali. Strach však obvykle zmizí, jakmile ten který předmět nebo situace odezní... Úzkost je jiná. Úzkost očekává situaci, která ještě nenastala, ba dokonce někdy ani nejsou náznaky, že by mohla nastat...a my už se bojíme. A bojíme se tak silně, že racionální argumenty nepomohou. Bojíme se tak silně, že úzkost pohltí celou osobnost a zůstane nad námi viset jako těžká mlha... Celý svět jako by se stal pastí, která jen čeká, kdy toho nebožáka spolkne a uvězní ve svých útrobách... Není divu, že úzkostné myšlenky mohou v extrémní podobě vygradovat až k paranoickým stavům a chorobné podezřívavosti. Život pod pláštíkem úzkosti je nesmírně tísnivý, a to nejen pro postiženého, ale i pro jeho okolí.

Úzkostný člověk má tendenci se separovat od okolního světa. Nemluvíme tady však o introverzi. Introvertní člověk může být uzavřený, ale přesto se světa nebojí. Jen má rád svůj klid a v něm nabírá síly. Úzkostný člověk, ve snaze zlehčit svou situaci před okolím (ale často i sám před sebou), se často za introverzi ukrývá: "Jsem prostě silný introvert," pokrčí rameny na vysvětlenou a úzkostně se usměje... Sám tuší, že tomu tak není. Bohužel izolovanost od druhých jen posiluje negativní projevy okolí vůči osobě úzkostlivého člověka. Vykládá se to jako "arogance, povýšenost, chladnost..." Popřípadě si lidé řeknou "ten je nějaký divný." A tak se sami odtáhnou. To ale jen posiluje úzkost trpícího, protože ho to posiluje v obavách z vlastní nedostatečnosti.

Jádrem problému úzkostných lidí je totiž vztah k sobě samým. Oni se bojí světa, protože nepřijímají sami sebe. Má se za to, že přílišně přísná a direktivní výchova má značný podíl na vzniku úzkostných stavů. Kritická slova, upozorňování na chyby a neustálé "cepování" tak může mít za následek, že místo "otlučeného dítěte, které jen tak něco nezaskočí," mají rodiče před sebou uzlíček nervů. Ze kterého vyroste pořádný uzel nervů. Zvláště citliví jedinci, křehcí a introvertní, mají k úzkosti značně větší tendence než děti otevřené a komunikativní. Vysvětlení je prosté - extrovertní děti čerpají energii pro život z vnějších podnětů a mají kolem sebe víc lidí, kteří jim mohou podat pozitivní vazbu. Introverti prožívají vnitřně, o lidech i pocitech přemýšlejí, a slova v nich nechávají hluboké stopy. Ve své zahloubanosti pak mohou dojít k přesvědčení, že jsou skutečně neschopní a slabí... A myšlenky vedou k chování...A chování vede k následkům...A následky ovlivňují další myšlenky...A tak se může roztočit začarovaný kolotoč úzkosti.

Úzkostného člověka poznáme nejčastěji podle souhrnu následujících znaků:

- mluví jen málo a nerad o sobě (za tím se skrývá úzkost z kritiky)

- mluví tiše a nejistě, může se mu klepat hlas, jeho sdělení zní často jako otázky

- od lidí si udržuje odstup, nemá mnoho přátel (zdali vůbec nějaké)

- vyhýbá se konfliktům, i důležité záležitosti nechává "vyhnít"

- neobhajuje svoje názory, ustupuje, přitakává druhým

- nerad chodí do společnosti, i běžné sociální situace v něm vyvolávají stres

- před lidmi se mu klepou a potí ruce, červená se nebo se mu špatně dýchá

- má tendenci se slovně shazovat, znevažuje svoje pokroky a úspěchy

- je perfekcionista na sebe i na své okolí a má tendenci kontrolovat lidi (to mu dodává aspoň trochu pocitu jistoty)

Slabší úzkost může být jen nepříjemná, avšak silnější odstíny tohoto stavu mohou zapříčinit vážné mezilidské problémy, zhatit kariérní postup nebo uvrhnout trpícího do deprese. Při řešení těchto problémů je třeba, aby úzkostný člověk našel důvěrníka, který ho chápe a empaticky přijímá. Od něj pak čerpá posilu a učí se otevírat světu. Zásadní je trpělivost, neboť úzkostný člověk se často za svůj problém stydí a jen opatrně pouští lidi do svého nitra. Je důležité, aby měl po boku někoho, kdo mu podá ruku, poukáže na jeho silné stránky a hodnotu. Často to bývá někdo s podobnými charakterovými rysy - spíše hloubavější člověk, avšak zdravě sebevědomý. Ať už je to terapeut nebo partner - úzkostný člověk od něj potřebuje hlavně získat sebedůvěru. Potom získá důvěru i k druhým lidem a ke světu obecně, a doslova "rozkvete."

Autor: Andrea Novotná | čtvrtek 11.8.2016 17:23 | karma článku: 22.21 | přečteno: 655x

Další články blogera

Andrea Novotná

Tajemství zpovědní vrby

Mají naši důvěru, svěřujeme jim životní příběhy a tajemství... Jejich výjimečnost není okázalá na první pohled. Většinou jde o introverty. Ve společnosti si neberou hlavní slovo, drží se spíše v pozadí a okolí bedlivě sledují.

1.8.2017 v 9:50 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 314 | Diskuse

Andrea Novotná

Český krtek v CIA

„Kdo je Karel Köcher?" ptá se Daniela Drtinová v rozhovoru televize DVTV. Muž s přísnou vizáží a knírkem se usměje: „Někdy o tom přemýšlím sám..." Lze takovou odpověď věřit člověku, jehož povoláním byl život ve lsti a klamu?

26.6.2017 v 13:26 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 780 | Diskuse

Andrea Novotná

Andrej Nezničitelný?

O panu stále ještě vicepremiérovi a stále ještě ministrovi financí, se toho už napsalo hodně. Nebudu papouškovat „co" se stalo. Myslím, že stejně tak zajímavé, ne-li zajímavější, je podívat se, „jak a proč?"

9.5.2017 v 17:24 | Karma článku: 33.77 | Přečteno: 1453 | Diskuse

Andrea Novotná

Krása rozmanitosti

V uplynulých měsících došlo v mém životě k několika změnám. Všechny mají společného jmenovatele - lidi.

28.4.2017 v 12:54 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 251 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Zpráva z cesty: Rozdíl mezi Čechy, Němci, Tyroláky a Italy

Každý rok se nejen o prázdninách setkávám s lidmi západní Evropy. Můj "druhý domov" je Jižní Tyrolsko, kde mám řadu přátel, kamarádů a známých. Na to navazuje Itálie a Německo.

17.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 472 |

Tomáš Vodvářka

Řekni heslo, nebo jsi synem smrti!

Jednou z charakteristik dnešní doby jsou hesla. Ne ty na předvolebních plakátech, ty jsou k smíchu či pláči. Ale ta, kterými se prodíráme na internetu.

17.8.2017 v 18:47 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 210 | Diskuse

Jan Pražák

Růžové pilulky na holčičky a modré na kluky

„Chcete si splnit dávný sen všech rodičů a zvolit pohlaví svých potomků? Kupte si Genderin!“ Těmito slovy nás bude již brzy vyzývat z billboardů, z televizních a z internetových reklam usměvavá tvář věhlasného profesora Moritese.

17.8.2017 v 17:47 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 184 | Diskuse

Karel Trčálek

Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

Byla-li zde položena otázka, za co se stydí Rusové, tak na ni odpovídám. Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

17.8.2017 v 17:37 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 359 | Diskuse

Vladimír Havránek

ODS si spletla století, na sliby už jim nikdo neletí...

Tak nám dnešek přinesl Vyšehradskou deklaraci. Nevím, čím se tento krásný kout Prahy provinil, ale to jejich prohlášení je tak optimistické, zalité sluncem. Proč mě jen napadá skvělý Michalkův film "Znaveni sluncem"?

17.8.2017 v 16:41 | Karma článku: 33.80 | Přečteno: 1141 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1128

Povoláním koučka, duší umělkyně. Pozorovatelka světa. Často (sebe)ironická. Milovnice slov, kultury, psychologie. A kontrastů.

Zajímají mě lidé, jejich chování, myšlení a cítění. Píšu, abych se podělila o postřehy, názory, dojmy. Ať už z praxe kouče, z běžného života nebo ze společenského dění.

https://andreanovotna.com/

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.