Jelikož jsem na toho téma nenašla na webu kloudný článek, zhostím se tohoto úkolu sama. Nejen proto, že NLP patří k mým oblíbeným komunikačním metodám, ale také proto, že osvojit si ho může každý. Že jste o NLP nikdy neslyšeli?
Možná jste o něm neslyšeli teoreticky, ale vězte, že prakticky se s ním setkáváme velmi často v běžném životě. Neurolingvistické programování se totiž poměrně brzy po svém vzniku masivně rozšířilo. Největší uplatnění nachází na poli obchodu a byznysu obecně. Pracují s ním média a politici. A kurzy NLP patří i k mentálnímu vybavení vyjednavačů, policistů, psychologů nebo pracovníků zpravodajských služeb. Zní to lákavě, že? Podívejme se tedy, o co vlastně kráčí...
Neurolingvistické programování vyvinul matematik, programátor a psycholog Richard Bandler společně s lingvistou Johnem Grinderem na univerzitě v Santa Cruz v Kalifornii v 70. letech minulého století. Dle názvu můžeme odvodit, že autoři pracovali s poznatky neurovědy, psychologie a lingvistiky. Čerpali také z psychoterapie. Díky tomu se NLP odlišuje od pofiderních metod typu hypnóza, která často může zavánět ezoterikou. NLP je systematicky vědecky propracováno, vzniklo koneckonců na akademické půdě. Základem je premisa, že každý člověk má v sobě jistý vnitřní systém, podle kterého vnímá a hodnotí okolní svět. Když neurolingvista tento systém odhalí, dostane se k člověku velmi psychicky blízko a díky tomu s ním může efektivně komunikovat, přesvědčovat ho, motivovat ho, vést... Samozřejmě je zde riziko zneužití NLP k manipulativním účelům. Avšak manipulovatelné je všechno...
Podívejme se tedy na vzorce systémů, které různí lidé uplatňují. V NLP terminologii se těmto systémům říká "metaprogramy."
Metaprogramy v popisu událostí:
Zeptejte se pěti různých lidí na stejnou událost a garantuji vám, že každý z nich ji popíše trochu jinak. Je to způsobeno komunikačním kanálem, který má každý jiný.
Zvukový: Takoví lidé, sluchovci, jsou velmi citliví na to, co slyší. Mají rádi slova, rádi mluví, libují si ve slovních hříčkách. Často jsou hudebně či jazykově nadaní. Jejich slovní zásoba zní nějak takto: "To zní dobře, oslovilo mě to, poslyš, to je neslýchané, pěkně mě to rozladilo, s tím rezonuji..."
Vizuální: Zrakovci se orientují na to, co vidí. Mají rádi barvy, většinou jsou mezi nimi schopní malíři nebo designéři, mohou i krásně psát. Mají rádi mapy, obrázky a grafy. Když vám budou něco popisovat, potom velmi obrazotvorně: "Hele, vidím to jinak, na to si posvítíme, udělej si o tom obrázek, načrtneme si plán, to je můj úhel pohledu..."
Kinestetický: Kinestetici události popisují velmi emocionálně. Většinou používají bohatou slovní zásobu, která je plná aktivních sloves: "Míček je na vaší straně hřiště, nemám čeho se chytit, všechno bylo najednou vzhůru nohama, musíme se s tím nějak poprat, tohle se mě dotklo..."
Samozřejmě každý z nás používá mix všech těchto tří způsobů. Jeden však převládá. Zkuste to odhalit sami na sobě nebo na svých blízkých. Když potom použijete stejný komunikační kanál, jaký používají oni, zjistíte, že se mezi vámi vytvořila větší blízkost...
Metaprogramy v chování:
Extroverze nebo introverze: Toto dělení je problematické, neboť většinou nikdo není čistý extrovert nebo introvert. V komunikaci si pomáhám tím, že zjistím, kde si dotyčný člověk "dobíjí baterky." Přijde po práci domů a je nejraději sám? Vykonává spíše solitérské činnosti - čtení, vaření, poslech hudby? Pak ho zařadím mezi lidi introvertní. Pokud má někdo tendenci oderagovat se mezi lidmi, nevydrží sám a potřebuje stálý kontakt, potom je to spíše extrovert.
Orientace na sebe nebo na druhé: Jsou lidé, kteří tíhnou více k sobeckému a narcistnímu vnímání světa, a až potom se ohlíží na druhé. Pak jsou zde lidé se silnějším altruistickým vnímáním.
Smysly versus intuice: Smysloví lidé rádi pracují s fakty, čísly a jasnými důkazy. Chtějí věci vidět, slyšet nebo se jich dotknout. Intuitivci jsou více abstraktní a dbají na své vnitřní pocity. Rozhodují se na základě intuice. Klasickým příkladem smyslovce je vědec. Typický intuitiv je umělec.
Vnitřní nebo vnější autorita: Někdo se rád rozhoduje podle vlastního uvážení. Takového člověka přesvědčíme, když mu řekneme např. následující: "Volba této dovolené je opravdu nejlepší, ale nebudu ti to předkládat. Sám máš dobrý úsudek a sám rozhodneš, nakolik se hodí právě pro tebe." Kdežto s někým, kdo se řídí spíš podle druhých, budeme argumentovat jinak: "Takhle dovolená je fakt nejlepší, bude se ti tam moc líbit, i Jana s Markem tak letos byli a nemohli si to vynachválit. A reference na webu jsou taky příznivé." Vnímáte ten rozdíl?
Podobnosti a rozdíly: Člověk může mít sklon vyhledávat to, co je na různých skutečnostech podobné, a někdo zase vyhledává rozdíly. První typ spíše stmeluje kolektiv, je to takový "dobrý taťka nebo dobrá mamka." Druhý typ může často oponovat, avšak zároveň vnáší do kolektivu diskuzi a upozorňuje na sporné body, které může první typ přehlížet.
Proaktivní a reaktivní typ: Lidé zaměření na akci berou věci do svých rukou. Většinou stojí v čele a berou na sebe zodpovědnost. Vymýšlejí nové věci a pouštějí se do jejich realizace. Jsou obtížně ovlivnitelní. Reaktivní lidé se nechávají vést zvenčí, neradi na sebe berou zodpovědnost a ovlivňují je vnější události.
Možnost nebo nutnost: Lidé orientovaní na možnosti jsou více otevření a většinou také dávají přednost kreativním a neotřelým řešením. Jsou to vizionáři, kteří mají rádi inovace a učí se z chyb. Lidé zaměření na nutnost se rádi řídí zákony a jsou více konzervativní. Skvělým způsobem, jak přesvědčit tento druhý typ je věta: "Protože se to tak dělává, bude to dobré..." Naopak člověk orientovaný na možnost vás po takovém argumentu pošle do háje. On chce hledat nové cesty...
Detailní versus obecné: Tady se hodí známé přirovnání - "buď člověk pro stromy nevidí les, nebo pro les nevidí stromy." První typ má sklon k analyzování a rozebírání, druhý typ je zaměřený celostně, vnímá svět v širokém rámci, spojuje a integruje...
Směřování k něčemu - vyhýbání se něčemu: "Když budeš šetřit, získáš finanční svobodu, zázemí a můžeš si koupit to nové auto..." - tak to platí na člověka, který k něčemu směřuje. Na někoho, kdo se vyhýbá, zase použijeme jinou rétoriku: "Když budeš šetřit, vyhneš se mnoha problémům. Nebudeš se muset bát o finance v důchodu, nestane se ti, že nebudeš mít rezervu..."
Sytematičnost a rozhodnost versus spontaneita a volnost: Rozhodní systematici dávají přednost jasně uspořádanému programu, práci, ale i vztahům. Jasně vytyčují hranice, plní termíny. Hrozí však rigidita a určitá tvrdohlavost. Spontánní lidé nechávají rádi věci plynout, rozhodují se obtížně nebo na poslední chvíli a jsou velmi flexibilní. Na druhou stranu je zde rizikem nespolehlivost.
Tyto metaprogramy vám velmi pomohou proniknout do duše člověka. Poznáte je pozorným vnímáním, pozorováním a nasloucháním. Avšak také se musíte správně ptát a navodit důvěru. Teprve se správnými otázkami a s důvěrou je NLP dokonale efektivní. A o důvěře a otázkách bude zase další článek...
