Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Paradoxní, ironický a nepochopený - seznamte se, Friedrich Nietzsche

15. 10. 2016 10:53:14
„Ty čteš Nietzscheho? A proč? A tobě se to líbí? Víš, že ho měl rád Hitler? Ty jsi antisemita? Nebo nácek?" Tak většinou vypadají reakce lidí, když se dozvědí, že mým oblíbeným filozofem je Friedrich Nietzsche... Achjo.

Právě dnes 15. října, je to 172 let, kdy se Friedrich Nietzsche narodil. Stalo se tak v Röckenu u Lützenu poblíž Lipska. Prvorozené dítě přišlo na svět do rodiny evangelického pastora Carla Ludwiga Nietzscheho a jeho ženy Franzisky. Ano, do rodiny evangelického pastora! Jaký to paradox, když si uvědomíme, že o několik let později právě tento synek zavrhne církev a dokonce ve svém "Antikristovi" vyhlásí "smrt Boha." Paradox, kontrast, ironie - přesně to měl Nietzsche rád. Nejen že často tyto prostředky používal ve svých knihách - on tak prostě žil...

Životopis Friedricha Nietzscheho vám nabídne strejda Google a teta Wikipedie. Nebudu zde vypisovat faktografické reálie, data, díla... Tyto informace jsou lehce dohledatelné a svědčí o tom, že Nietzsche položil základy nového myšlení.

Já jsem se Friedrichem Nietzsche setkala poprvé na gymnáziu, kde jsme ho krátce zmínili v hodinách filozofie. Bylo to setkání skutečně velmi krátké, ale mě už tenkrát zaujala bohatost jazyka, zvláštní naléhavost, místy i vtipnost, styl, který se tolik lišil od stylu jiných filozofů. Pak Nietzsche na mnoho let upadl v zapomnění. Objevila jsem ho až před rokem a půl v souvislosti s tématem mé bakalářské práce. Už první Nietzscheho kniha, která se mi dostala do rukou - "Radostná věda," mě naprosto uchvátila. Jakožto člověk, který si velmi potrpí na jazykovou obratnost, jsem byla nadšena. Nietzsche zapojuje ironii, humor i nadsázku, někde hovoří v metaforách, jinde zas pronikavě přesně. Není snadné s ním držet krok. Právě tato jazyková zdatnost a vědomí, že slova tvoří emoce, a emoce činy, z Nietzscheho utvořila otce postmoderního filozofického směru - dekonstrukce. Nietzsche je skutečně mistr slova, dokáže hovořit teatrálně květnatě, stejně jako břitce, stručně, aforisticky. Aforismy byly vůbec jeho oblíbenou vyjadřovací metodou. Jistě k tomu přispívala silná inteligence a rychlé myšlení. Bylo to však také jeho křehké zdraví, které ho nutilo psát úsporně. Nietzsche už od mládí trpěl záchvaty migrény a bolestmi očí. Právě podlomené zdraví bylo důvodem, proč Nietzsche musel přerušit akademickou dráhu. Na druhou stranu - nebýt tohoto kroku, kdoví, zdali bychom vůbec měli Nietzscheho jako filozofa. Právě po odchodu z univerzity totiž začal cestovat a psát své úvahy.

Jestli jste u Sokrata, Kanta nebo Hegela usínali a měli jste problémy určit rozdíl mezi "bytím" a "jsoucnem", pak buďte klidní - u Nietzscheho se s těmito pojmy téměř nesetkáte. Žil ve velmi vzrušené době. Tvořil ve druhé polovině 19. století, kdy se svět markantně měnil. Filozofie nastolovala nové otázky a bylo jasné, že bude muset reagovat na společenské proměny. Na rozvoj vědy, techniky, na sekularizaci společnosti, novou politiku... To vše Nietzsche ve svých dílech reflektuje. Velice přesně popisuje situaci a předjímá věci budoucí. Zajímavé je sledovat jeho politické úvahy, kdy mluví o konci "malé politiky" a počátku "politiky velké." Jako budoucí mocnosti zmiňuje Ameriku a Rusko. Mnohokrát se zmiňuje o nutnosti silného vůdce... Kdo se jím pak nechal inspirovat, to je všeobecně známo. Pokud vás zajímá Nietzschův vztah k Německu, pak vás zřejmě jeho podoba překvapí. Nietzsche Němci opovrhoval. Říkal o nich všechno možné, ale chvála to nebyla. Vytýkal jim nepružnost, nedostatek smyslu pro humor, špatný styl v hudbě, špatný vkus v literatuře... V jednom z dopisů například píše: "Cítím se být spřízněný jen s nejkultivovanějšími Francouzi a Rusy, ale s takzvanou distingovanou elitou svého národa vůbec ne. Posuzují všechno podle zásady: Německo nade vše." (Tato slova později nacisté použili v německé hymně - jaký to další paradox). Kdyby se sesbíraly všechny Nietzscheho poznámky o Němcích a vložily se do jedné knihy, museli by ji nacisté spálit...

Nietzscheho dílo padlo na přetřes i během Norimberských procesů. Málokdo se však dostal do takového spojení tak nespravedlivě. "Zásluhu" na interpretaci Nietzscheho v nacionalistickém duchu má filozofova sestra Elisabeth. Když se dozvěděla, že Hitler se cítí být Nietzscheho názory osloven, začala pracovat na tom, aby jméno svého bratra propojila s ideologií, která však byla na hony vzdálená skutečnému významu Nietzscheho myšlení... Jeho výroky o Židech jsou vytrhané z kontextu. V celkovém náhledu Nietzsche Židy oceňoval pro přizpůsobivost a vynalézavost. Kdybychom navíc měli zkoumat všechny jeho výroky, zjistili bychom, že jeho názory na společnost, lidi, náboženství, politiku i umění, se mění. Nietzsche byl velmi neklidná povaha, propadal emocionálním výbuchům, které byly vzápětí střídány chladnou racionalitou a někdy až melancholií. Všechny texty, které psal, tak byly ovlivněny psychickým stavem, ve kterém se právě nacházel. Z toto povětšinou pramení těžká jednoznačná interpretace jeho myšlenek.

Zdeformováno bylo také jeho učení o nadčlověku. Můžeme mít dojem, že je znakem Nietzscheho nebetyčného egoismu a bezbřehého individualismu. Ne tak docela. Filozof citlivě vnímal společenské změny a vizionářsky předpověděl, že musí přijít nová generace. Nová generace s novým myšlením. Do té doby byla společnost řízena autoritářsky, skrze světskou a duchovní moc. Individualita téměř neexistovala. Nietzsche cítí, že tyto struktury se hroutí. Na základě toho vytváří koncepci "nadčlověka." Není to však žádný brutální egomaniak. Je to člověk s láskou k životu (vždyť Nietzscheho heslem bylo "amor fati"), člověk, který naplňuje svůj potenciál, neustále objevuje sám sebe ("Staň se tím, kým jsi"), učí se z bolestí a chyb, jde vpřed... A dovoluje stejnou seberealizaci i druhým. Nietzsche sice dělá rozdíl mezi panskou a otrockou morálkou, připouští, že ne každý má na to, aby "nadčlověčenství" dosáhl. Zároveň zdůrazňuje, že "nadčlověk" by měl být s těmi, kdo tuto "panskou morálku" nemají, v symbióze. Tím se liší od socialistů, které tak nenáviděl. Nietzsche nevěří tomu, že každý má dispozice vládnout. Umění vládnout není vlito do krve všem. Ten, kdo ho však má, byl měl vládnout odpovědně vůči těm, kdo tyto dispozice postrádají.

Nietzsche se také zabýval problematikou pravdy, lži a morálky. Měl za to, že morálka vzniká jako soubor pravidel, které však sami o sobě nevypovídají nic. Dobrými je činí pouze zvyk a společenské konvence. V jeho díle "Mimo dobro a zlo" jsou tyto myšlenky rozvedeny nejvíc. Nietzsche věřil, že existuje prostor, kde zlo ani dobro, tak, jak je vnímáme, neexistují. Jsou to "jen" pojmy, s kterými si lze hrát a používat je účelně. Viz jeho výrok: "Dnes jsou pocity ve věcech morálky tak zpřeházené, že jednomu člověku dokazují morálku její užitečností, zatímco druhému jí právě užitečností vyvracejí."

Stejně provokativně se Nietzsche stavěl k náboženství. Není bez zajímavosti, že ve dvaceti letech studoval v Bonnu teologii. V jeho rodině se povolání duchovního dědilo, a tak se předpokládalo, že Friedrich půjde ve stopách otce. On však ze studií po roce zběhl. Jeho svobodomyslná povaha a pronikavě zvídavý duch se odmítal podřídit zkostnatělému náboženskému diktátu a církevnímu elitářství. Uvědomme si, že se psalo 19. století. I když církev zažívala změny a otřesy stejně jako celá společnost, snažila se stále o výsadní postavení a demonstraci moci. Z jeho spisů vyplývá, že náboženství vnímal jako nástroj k ovládání lidí. O jeho postoji k Bohu, církvi a náboženství, o jeho opomíjené hluboké religiozitě a myšlence o "věčném návratu", se rozepíšu v samostatném článku...

Nietzsche se také zaměřoval na problematiku umění, zvláště hudby a dramatu. Několik let byl blízkým přítelem skladatele Richarda Wagnera. Jako vášnivý obdivovatel starověkého Řecka také vypracoval několik studií o řecké filozofii a kultuře. Ve všech jeho spisech, ať už se týkají jakéhokoliv tématu, je markantním leitmotivem hluboký vhled do lidských duší. Sám introvert, plachý a samotářský, pozorně sledoval okolí, dokázal skvěle vnímat psychické pochody a motivace lidského jednání. Snad nejvíce je to znát v jeho díle "Lidské, příliš lidské." Tam můžeme s údivem nahlédnout do hlubin křehké filozofovy duše, která byla tak často zastřena samotou a nepochopením.

Jak je vidět, Nietzscheho filozofie skýtá mnoho témat a zajímavých zákoutí, o kterých by se dalo psát ještě dlouho. Je velká škoda, že jeho myšlení bylo tak nechutně zneužito. Ačkoliv, on sám v dopise sestře naznačil obavy: "Chvěji se, když si představím všechny ty, kteří se budou neoprávněně dovolávat mé autority bez toho, aby byli na mé myšlenky připraveni." Opět si můžeme říct - jaká to ironie! A nebo to můžeme vzít coby memento a výzvu pro budoucnost zároveň...

Autor: Andrea Novotná | sobota 15.10.2016 10:53 | karma článku: 22.49 | přečteno: 638x

Další články blogera

Andrea Novotná

Tajemství zpovědní vrby

Mají naši důvěru, svěřujeme jim životní příběhy a tajemství... Jejich výjimečnost není okázalá na první pohled. Většinou jde o introverty. Ve společnosti si neberou hlavní slovo, drží se spíše v pozadí a okolí bedlivě sledují.

1.8.2017 v 9:50 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 314 | Diskuse

Andrea Novotná

Český krtek v CIA

„Kdo je Karel Köcher?" ptá se Daniela Drtinová v rozhovoru televize DVTV. Muž s přísnou vizáží a knírkem se usměje: „Někdy o tom přemýšlím sám..." Lze takovou odpověď věřit člověku, jehož povoláním byl život ve lsti a klamu?

26.6.2017 v 13:26 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 780 | Diskuse

Andrea Novotná

Andrej Nezničitelný?

O panu stále ještě vicepremiérovi a stále ještě ministrovi financí, se toho už napsalo hodně. Nebudu papouškovat „co" se stalo. Myslím, že stejně tak zajímavé, ne-li zajímavější, je podívat se, „jak a proč?"

9.5.2017 v 17:24 | Karma článku: 33.77 | Přečteno: 1453 | Diskuse

Andrea Novotná

Krása rozmanitosti

V uplynulých měsících došlo v mém životě k několika změnám. Všechny mají společného jmenovatele - lidi.

28.4.2017 v 12:54 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 251 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Zpráva z cesty: Rozdíl mezi Čechy, Němci, Tyroláky a Italy

Každý rok se nejen o prázdninách setkávám s lidmi západní Evropy. Můj "druhý domov" je Jižní Tyrolsko, kde mám řadu přátel, kamarádů a známých. Na to navazuje Itálie a Německo.

17.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 472 |

Tomáš Vodvářka

Řekni heslo, nebo jsi synem smrti!

Jednou z charakteristik dnešní doby jsou hesla. Ne ty na předvolebních plakátech, ty jsou k smíchu či pláči. Ale ta, kterými se prodíráme na internetu.

17.8.2017 v 18:47 | Karma článku: 12.10 | Přečteno: 210 | Diskuse

Jan Pražák

Růžové pilulky na holčičky a modré na kluky

„Chcete si splnit dávný sen všech rodičů a zvolit pohlaví svých potomků? Kupte si Genderin!“ Těmito slovy nás bude již brzy vyzývat z billboardů, z televizních a z internetových reklam usměvavá tvář věhlasného profesora Moritese.

17.8.2017 v 17:47 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 184 | Diskuse

Karel Trčálek

Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

Byla-li zde položena otázka, za co se stydí Rusové, tak na ni odpovídám. Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

17.8.2017 v 17:37 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 359 | Diskuse

Vladimír Havránek

ODS si spletla století, na sliby už jim nikdo neletí...

Tak nám dnešek přinesl Vyšehradskou deklaraci. Nevím, čím se tento krásný kout Prahy provinil, ale to jejich prohlášení je tak optimistické, zalité sluncem. Proč mě jen napadá skvělý Michalkův film "Znaveni sluncem"?

17.8.2017 v 16:41 | Karma článku: 33.80 | Přečteno: 1141 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1128

Povoláním koučka, duší umělkyně. Pozorovatelka světa. Často (sebe)ironická. Milovnice slov, kultury, psychologie. A kontrastů.

Zajímají mě lidé, jejich chování, myšlení a cítění. Píšu, abych se podělila o postřehy, názory, dojmy. Ať už z praxe kouče, z běžného života nebo ze společenského dění.

https://andreanovotna.com/

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.