Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vyslovit nevyslovitelné...

25. 10. 2016 9:57:27
Nestává se často, aby se četba určená ke studijní zkoušce, zapsala do srdce. Kniha „Vyslovit nevyslovitelné" však toto dokázala. Kdo má rád symboly, inklinuje ke komplexnosti a sjednocování protikladů, bude ve svém živlu...

Žijeme ve světě, který je v mnohém zaměřen na detail a exaktnost. Díky systému a vědě postupujeme vpřed. Jsme hrdí na naši racionalitu, a jistě právem. Díky rozumu, logice a dialektice jsme se dostali v oblasti intelektu velmi daleko. Jen za uplynulých sto let prošlo lidstvo takovým technickým, vědeckým i medicínským pokrokem, který co do rychlosti předčí celou historii vývoje lidstva. Každá mince má však dvě strany. Naše soudobá, technicky vyspělá a stále se rozvíjející společnost svou střízlivou racionalitou poněkud upozadila i druhý pól bytí, který jako lidé máme: intuici, komplexitu, vztah k transcendenci... Zcela jasně je to vidět na vztahu k duchovnu. Tato hluboce osobní a silná zkušenost vlastní přesažnosti, která ve vší své intimitě je nucena se sdílet, byla vytlačena myšlením a chladným materialismem. Musím přiznat, že upřednostňování racia před pokorou k transcendenci, se mě drželo dlouho. Právě až kniha "Vyslovit nevyslovitelné" mi pomohla lépe pochopit a integrovat tyto dva na první pohled protikladné body.

Kniha se věnuje symbolům, uvádí čtenáře do jejich interpretace a výkladu, seznamuje nás s jejich významem pro současného člověka. Ukazuje čtenářům za vizuální stránkou symbolů jejich hlubší dosah. A před námi se náhle otevírá úplně jiný svět. Svět plný tajemství, dobrodružství a stále nových vzrušujících objevů... Autorka kombinuje mnoho pohledů na symbol z aspektu společenských věd – filozofie, sociologie, psychologie i teologie. Chtěla bych ale zastavit zvláště u psychologie.

Problematika symbolů tak, jak je vnímal Sigmund Freud nebo Carl Gustav Jung, je velmi zajímavá. Freud formuloval tři struktury lidské psychiky - id, ego a superego. „Id" podle jeho teorie představuje pudovou a instinktivní složku lidské psychiky, „superego" jsou vnější společenské nároky a „ego" je potom výslednice napětí mezi výše uvedenými póly - naše viditelná osobnost. Tyto tři aspekty jsou v psychice neustále v pohybu a navzájem se ovlivňují. V případě, že tento proces neprobíhá dobře, nastupují různé komplexy a neurózy. Ty se projevují symptomaticky pomocí symbolů – ať už ve snech nebo skrze bolest nějaké části těla. Freud dokonce tvrdí, že čím více se člověk symbolicky vyjadřuje a čím více cítí ve svém životě potřebu symbolu, tím víc je neurotičtější. Inu, znám pár lidí, na které by to sedělo (včetně sebe samé, symboly totiž miluju), ale troufám si tvrdit, že by se symbol neměl vnímat jen a pouze takto negativně. I sama autorka v knize zastává názor, že symboly jsou zdrojem hluboké vnitřní síly a spojují nás s moudrostí našich předků... Ve Freudových stopách jde i jeho žák Carl Gustav Jung, který přichází s teorií kolektivního nevědomí a archetypů. Archetypy jsou u něj vnímány jako symbolická vyjádření, pravzory všeobecně vnímaných vzorců (archetyp matky, archetyp otce, nebo "animus" coby mužský archetyp v ženě a "anima" coby ženský archetyp v muži).

Symbol je "něco", co odkazuje... Kam? Autorka hned v úvodu podává příklad: Jistě si na cestách všímáte, že občas u silnice stojí kříž. A jistě jste se již zamysleli nad tím, co vlastně ten kříž znamená? Co nám má připomenout? Ve faktické rovině víme, že tyto kříže se stavěly na místech, kde došlo k nějakému neštěstí. To je to racionální vysvětlení. Ale co ono symbolické vyjádření, které dává prostor intuici a hlubinám duše? Kříž může evokovat vědomí vlastní smrtelnosti, ohraničenost života, smysl života, spravedlnost, ale i vztahovost, vzpomínky na naše blízké...

V tom je podstata symbolu, jakéhokoliv symbolu – odkazuje „dál” a „za.” Je těžké symbol definovat, lze dokonce říct, že je to nemožné a jde to proti podstatě symbolu samého. Ten totiž odkazuje na něco, co se definovat nedá. Kdybychom se ho tedy pokoušeli uzavřít do pojmů, ztratil by se význam toho, proč to vlastně děláme. Symbol už by nebyl symbolem. Lidská slova na to nestačí. Název knihy - "Vyslovit nevyslovitelné" tuto skutečnost krásně podtrhl. Pro rozumově uvažujícího člověka může být až nepohodlné zabývat se symboly. Jsou totiž těžko uchopitelné, nedají se spoutat jednou teorií a jasnou "pravdou." Sama jsem si tím prošla. Ještě před pár lety jsem vyloženě pohrdala vším, co nebylo racionálně a vědecky definované. Duchovní záležitosti jsem brala jako hysterické výlevy emočně slabých a ovlivnitelných lidí. Ale ono ne. Duchovní záležitosti jsou s námi spjaty stejně jako tělo a rozum. Jde o to, abychom tyto tři složky - tělesnou, rozumovou a duchovní, dokázali integrovat. (Zde jen dodám, že tu "duchovní hysterii" pramenící z totálního upozadění sebe sama potkávám bohužel docela často, takže moje obavy byly opodstatněné. Takový způsob prožívání duchovna však není zdravý a člověka poškozuje, což může vést nejen k pošramocené psychice, ale i fyzickým nemocím.)

Symbolům porozumí jen ten, kdo se jim otevře. To znamená - otevře se jejich působivé přesažnosti. Symboly podporují tvořivost, samostatné a kreativní myšlení, prohlubují prožívání, umožňují vnímat skutečnost „jinak.” Je na každém z nás, zdali se odhodlá opustit společností vyšlapanou cestičku a pustí se do objevování postranních pěšin lemovaných symboly. Jen se stačí podívat, jak interpretačně bohaté jsou tyto verše Ernesto Cardenala uvedené v úvodu knihy:

Zhasl jsem světlo, abych uviděl oknem měsíc a sníh.

A viděl jsem sníh a viděl jsem novoluní.

A potom jsem uviděl, že měsíc a sníh jsou také okna.

A těmito okny ses na mě díval Ty...

Autor: Andrea Novotná | úterý 25.10.2016 9:57 | karma článku: 16.20 | přečteno: 331x

Další články blogera

Andrea Novotná

Tajemství zpovědní vrby

Mají naši důvěru, svěřujeme jim životní příběhy a tajemství... Jejich výjimečnost není okázalá na první pohled. Většinou jde o introverty. Ve společnosti si neberou hlavní slovo, drží se spíše v pozadí a okolí bedlivě sledují.

1.8.2017 v 9:50 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 314 | Diskuse

Andrea Novotná

Český krtek v CIA

„Kdo je Karel Köcher?" ptá se Daniela Drtinová v rozhovoru televize DVTV. Muž s přísnou vizáží a knírkem se usměje: „Někdy o tom přemýšlím sám..." Lze takovou odpověď věřit člověku, jehož povoláním byl život ve lsti a klamu?

26.6.2017 v 13:26 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 780 | Diskuse

Andrea Novotná

Andrej Nezničitelný?

O panu stále ještě vicepremiérovi a stále ještě ministrovi financí, se toho už napsalo hodně. Nebudu papouškovat „co" se stalo. Myslím, že stejně tak zajímavé, ne-li zajímavější, je podívat se, „jak a proč?"

9.5.2017 v 17:24 | Karma článku: 33.77 | Přečteno: 1453 | Diskuse

Andrea Novotná

Krása rozmanitosti

V uplynulých měsících došlo v mém životě k několika změnám. Všechny mají společného jmenovatele - lidi.

28.4.2017 v 12:54 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 251 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Zpráva z cesty: Rozdíl mezi Čechy, Němci, Tyroláky a Italy

Každý rok se nejen o prázdninách setkávám s lidmi západní Evropy. Můj "druhý domov" je Jižní Tyrolsko, kde mám řadu přátel, kamarádů a známých. Na to navazuje Itálie a Německo.

17.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 472 |

Tomáš Vodvářka

Řekni heslo, nebo jsi synem smrti!

Jednou z charakteristik dnešní doby jsou hesla. Ne ty na předvolebních plakátech, ty jsou k smíchu či pláči. Ale ta, kterými se prodíráme na internetu.

17.8.2017 v 18:47 | Karma článku: 12.10 | Přečteno: 210 | Diskuse

Jan Pražák

Růžové pilulky na holčičky a modré na kluky

„Chcete si splnit dávný sen všech rodičů a zvolit pohlaví svých potomků? Kupte si Genderin!“ Těmito slovy nás bude již brzy vyzývat z billboardů, z televizních a z internetových reklam usměvavá tvář věhlasného profesora Moritese.

17.8.2017 v 17:47 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 184 | Diskuse

Karel Trčálek

Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

Byla-li zde položena otázka, za co se stydí Rusové, tak na ni odpovídám. Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

17.8.2017 v 17:37 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 359 | Diskuse

Vladimír Havránek

ODS si spletla století, na sliby už jim nikdo neletí...

Tak nám dnešek přinesl Vyšehradskou deklaraci. Nevím, čím se tento krásný kout Prahy provinil, ale to jejich prohlášení je tak optimistické, zalité sluncem. Proč mě jen napadá skvělý Michalkův film "Znaveni sluncem"?

17.8.2017 v 16:41 | Karma článku: 33.80 | Přečteno: 1141 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1128

Povoláním koučka, duší umělkyně. Pozorovatelka světa. Často (sebe)ironická. Milovnice slov, kultury, psychologie. A kontrastů.

Zajímají mě lidé, jejich chování, myšlení a cítění. Píšu, abych se podělila o postřehy, názory, dojmy. Ať už z praxe kouče, z běžného života nebo ze společenského dění.

https://andreanovotna.com/

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.