Slovní manipulace je termín, na který mají lidé zpravidla podobné názory: „Je to něco hnusného... Manipulace je špatná..." Jasně, s tím nezbývá než souhlasit. Ale dokážeme takovou podpásovku v řeči vůbec poznat?
Často máme z nějakého projevu nepříjemný dojem, nedokážeme však určit, v čem nepohoda přesně spočívá. Víme, že něco nehraje, ale neumíme to pojmenovat, natožpak se bránit. Rázem pak zjistíme, že jsme se dostali někam, kam jsme vůbec nechtěli... Tento článek úzce souvisí s článkem předešlým, kde jsme si argumentaci rozdělili podle předmětů, na které je zaměřena. Až na věcnou argumentaci "ad rem" se jednalo o různé způsoby manipulace. Tento problém lze rozvést dál. V oblasti rétoriky můžeme narazit na mnoho dalších pastí. Manipulátoři sázejí na to, že lidé většinou nedokážou pohotově reagovat nebo triky vůbec nepoznají. I v rétorice však platí - neznalost neomlouvá. Silnější vyhraje, přičemž pravda může zůstat zahrabána někde pod nánosem manipulace. O co nejčastěji jde? A jak bleskově odpovědět, abychom oponenta vyvedli z míry?
Chybná analogie: „Budeme-li šéfovým požadavkům stále ustupovat, dopadneme jako u firmy XY, kde jejich šéf taky prosazoval tohle řešení a do půl roku firma zkrachovala." Zde se srovnávají dva odlišné případy. Pro dokonalou analogii však musíme mít identické předměty a podmínky srovnání. To funguje třeba v matematice. Analogie jsou užitečné v oblasti abstrakce nebo tam, kde probíhají jevy (např. v přírodních vědách), které (zatím) nelze samostatně vysvětlit. Tam však analogie slouží jako obraz, ne fakt. V uvedeném příkladu se srovnává jiná firma s jiným šéfem v jiné situaci. Adekvátní reakce: „Mluvíš o firmě XY, ale my jsme XYZ. Mluvíš o jejich šéfovi, ne o našem šéfovi. Máme jiné podmínky a jiné lidi. Pojďme se na šéfův návrh ještě podívat..." (zde se také zaměnil původní "požadavek" za "návrh," čímž se otupil ostrý tón manipulanta)
Falešná volba: „Kdo nejde na demonstraci odborů, podporuje vládu... Jestli volíš Zemana, nemůžeš souhlasit se Schwarzenbergem... Kdo mě nepodpoří, je můj nepřítel." Falešná volba spočívá v tom, že sdělení obsahuje jen určité možnosti (nejčastěji dvě), přičemž záměrně opomíjí existenci dalších variant. Ten, kdo je takto napaden, zpravidla reaguje na tuto manipulaci, ale už nemá čas nebo si neuvědomí, že jsou i jiné možnosti. Adekvátní reakce: „Proč bych měl svou neúčastí podporovat vládu? Jak volba Zemana vylučuje možnost souhlasu se Schwazerbergem v této konkrétní otázce?" A to, že někoho nepodpoříme, ještě neznamená, že jsme jeho nepřátelé. Třeba nás to prostě vůbec nezajímá...
Tautologie: „Řekl jsem, co jsem řekl... Na krizovém zasedání bylo usneseno, že situace je kritická...V psychologii osobnosti se zabýváme lidskou osobností..." apod. Okecávání par excellence. V tautologii říkáme, že A = A. Nejčastěji se jedná o úhybný manévr. Než si stačíme uvědomit, co vlastně bylo řečeno (tzn. nic, co bychom nevěděli), manipulátor už převádí téma na svou stranu... Tautologií bývají i nadbytečně zdvojená slova (tzv. pleonasmy) - „nejoptimálnější, třídílná trilogie, mladá dívka..." Adekvátní reakce: „Zřejmě jsem vám špatně rozuměl... Tohle už víme, můžete být konkrétní...? Jak přesně?" apod.
Šikmá plocha: „Když teď dceři povolíme, aby se začala ve třinácti letech líčit, bude vypadat starší, začnou se na ni lepit chlapi, kamarádky ji začnou brát na mejdany, tam ji někdo může hodit něco do pití, nakonec ji znásilní a holka bude mít zničený život..." Tento příklad (jenž jsem doma slýchávala často), představuje manipulační katastrofický scénář. Z jednoho kroku se zde odvodí další kroky, které ale vůbec nemusí znamenat reálný vývoj. Adekvátní reakce: „Podle čeho tak soudíš...? Máš pro to nějaké důkazy nebo jsou to jen tvoje obavy...? Jak vyplývá znásilnění z přirozeného ženského zájmu o líčení...?" Atd. (Já jako protiargument v tomto případě používala slzy, ale ne vždy to funguje, nehledě na to, že je to taky způsob manipulace... )
Úhybný manévr: A: „Letos nemám čas, abych jel s tebou na dovolenou." B (úhybný manévr): Jasně, hlavně že na služební cestu s kolegyní čas vždycky máš!" Nebo A: „Tyhle podklady jsem měl dostat už včera, co se stalo? " B (úhybný manévr): „Ty jsi zase do všeho hrrr, minule jsi odeslal nedokončenou práci!" Můj expartner pak používal v situacích, když jsem ho o něco slušně žádala, argument: „Ty jsi tak panovačná!" Trik spočívá v tom, že nereagujeme na jádro věci, ale převedeme pozornost jinam, nejlépe tím, že protějšku připomeneme jeho vlastní pochybení. Ten pak začne bránit sám sebe a už se nevěnuje tomu, co je podstatné. Adekvátní reakce by mohla znít: „ To nesouvisí s touto otázkou...Znovu se ptám, proč...? Nemluvíme o mně, ale o tobě..."
Sloučená otázka: „Přestal jste už bít svoji ženu...? Jakou protislužbu jste získal za ten úplatek...? Na který akční film se půjdeme podívat?" Manipulační síla sloučených otázek spočívá v tom, že v jedné otázce se skrývají otázky dvě. Ani jedna není pro odpovídajícího žádoucí a staví ho do nepříjemné pozice. První příklad: „ Bil jste svou ženu?" a „ Přestal jste s tím už?" Druhý příklad: „ Dal jste úplatek?" a „Kdo v tom jede s vámi?" Třetí příklad: „ Půjdeme ven?" a „ Na který akční film?" Sloučené otázky jsou oblíbené zejména u vyšetřovatelů a právníků.
Kvalifikující jazyk: „Každý inteligentní člověk přece ví, že platí zákony evoluce... Hodná holčička neleze po stromech... Každá skutečná žena má dítě...S tímhle rozhodnutím musí souhlasit jen úplný idiot..." Podobných příkladů bychom našli spousty. Manipulace kvalifikujícího jazyka nám podsouvá tvrzení spojené s hodnocením. Často jde o výroky předsudečné, založené na stereotypech. Adekvátní reakce: „Zřejmě tedy budu označen za idiota, přesto myslím, že... Jak mám rozumět termínu - skutečná žena...? Rád bych se řadil mezi inteligentní, můžete mi evoluční zákony popsat, a říct, jak souvisí s naším tématem...?" Atd. Často přijdeme na to, že manipulant příliš nerozumí tomu, co obhajuje, zaplete se, a my ho můžeme vyšachovat.
Chybná časová následnost: „ Je to tvoje vina! Když jsi volal, rozrušil jsi mě, a já havarovala... Matematika mi šla, ale pak jsme dostali blbého učitele a mám samé pětky... Nastěhovali se sem divní lidé a do týdne byly v ulici vykradeny dva byty. Určitě s tím mají něco společného." Manipulant operuje s myšlenkou, že jevy blízké v čase spolu nutně fakticky souvisí. Nemusí tomu tak být. Kdybychom za jízdy netelefonovali, pravděpodobně bychom nehavarovali. U špatných známek je třeba prozkoumat víc proměnných (absenci, psychické potíže, poruchy učení, vliv kamarádů...) než svalíme vinu na učitele. Přistěhovalci se možná jeví divní jako všichni noví lidé (tuto tendenci vnímat cizince s nedůvěrou máme ještě z pravěku a u některých jedinců je silnější). Co se s nimi seznámit? Dozvíme se víc než z rudimentálních předsudků...
Podsunutý argument: „Křesťané vám budou tvrdit, že jejich bůh stvořil zemi za sedm dní. Přitom dnes každý člověk věří v evoluci podloženou vědou. Náboženství je nesmysl. Křesťanské myšlení odporuje zdravému rozumu, patří do středověku a neměla by se mu věnovat žádná pozornost." Tak přesně tohle jsem slyšela roku 2011 během studia filozofie. Autorem byl profesor, který zřejmě náboženství neměl příliš v lásce. Nevěřím totiž, že byl tak hloupý a skutečně si myslel, že křesťané věří ve stvoření za sedm dní. Základem manipulace v podsunutém argumentu je, že protistraně vložíme do úst stanovisko, které zpravidla ani nezastává (nebo je vyšponované do absurdna). To pak zničíme a vyvoláme dojem, že stejně tak se lze vypořádat se všemi oponentovými argumenty. Mimochodem - ze studia filozofie jsem odešla. Nechtěla jsem se vzdělávat u tak netolerantního člověka. (Že to bylo především kvůli neuspokojivým výsledkům z logiky, a já odešla sama dřív, než mě stihli vyhodit, nikde moc neříkám. Ten první důvod zní téměř hrdinsky. A tady můžeme vidět manipulaci v přímém přenosu - tomuto zamlčování příčin se říká „klam z vyloučení.")
Irelevantní závěr: „ Jelikož měl XY nešťastné dětství, otec ho bil, matka zanedbávala a spolužáci ve škole šikanovali, schopnost empatie je u něj v důsledku traumat omezená. Žádám proto, aby byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn... Kandidát AB spravuje impérium, má dostatek peněz a majetku, takže nebude krást a podvádět jako ostatní politici... K čemu máme neziskovky, když jsou stále tisíce lidí na ulici?" Tady závěr nesouvisí s předpoklady. Nešťastné dětství není oprávněním k osvobození z obžaloby ublížení na zdraví. To, že je někdo bohatý neznamená, že nebude chtít být bohatší (rčení „ s jídlem roste chuť" jistě neplatí jen v kuchyni). A neziskovky nebyly založeny jen a pouze proto, aby z bezdomovců udělaly řádné občany (nehledě na to, že kdo sám nechce, ani všechny neziskovky světa mu nepomůžou).
Existuje ještě víc slovních manipulačních triků, zde jsem uvedla jenom jedenáct. Většinou se mezi sebou všelijak kombinují. Kontrovat můžeme větami, které jsem uvedla u jednotlivých příkladů. Pokud však narazíme na zdatného manipulátora a řečníka, přehazování argumentů může být únavné. V obraně proti manipulaci proto obecně platí univerzální pravidlo: 1) odhalit manipulaci a nahlas ji pojmenovat, 2) popsat její mechanismus, 3) označit oponenta za manipulanta a navázat vlastním argumentem.
Pojmenováním útoku, popisem a věcným odstupem získáme mentální převahu. Oponent odkrytou manipulaci jen těžko znovu použije, může však použít další. I tu s přehledem zneškodníme. Postupně tak můžeme sebrat všechna esa. Manipulátoři jsou trochu jako kouzelníci. Když odhalíme jejich triky, vytratí se i jejich vykonstruovaná působivost...
