Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rok na blogu

1. 04. 2017 9:23:16
Když jsem si přesně na apríla před rokem zakládala tenhle blog, brala jsem to trochu jako prostředek k psycho-sociologickému průzkumu - jo, asi lehká profesní deformace :-). Byla jsem hlavně zvědavá na lidi, které tady potkám...

A že jich bylo ( a je) dost. S některými vzniklo zajímavé virtuální přátelství, které, doufejmež, bude někdy prohloubeno i osobním kontaktem. S dalšími jsem se lehce škorpila v diskuzích. I za takové lidi moc děkuju. Jsem ráda, že tady jste, protože co by to bylo za diskuze bez odlišných názorů... Takže pokud tohle čtete - vážím si vás, i když se někdy (nebo vždy) neshodneme.

Je tady samozřejmě mnohem víc aktivnějších bloggerů, a já jsem navíc poslední měsíc nepřispěla ničím novým. Jednak jsem neměla mnoho času, neb většinu mi nyní polyká příprava na státnice a pracovní činnost. A za druhé - chyběla mi dostatečná inspirace. Nevím, jak to máte vy, ale když já píšu článek, musím cítit, že mi to "jde do klávesnice samo." Prsty jen tančí souběžně s myšlenkami, je to krásná souhra, která by neměla být násilná... Je to pak hrozně znát.

Články na téma psychologie a komunikace jsem teď převážně přesměrovala na webový portál psychologie.cz. Pokud se tedy někomu líbily úvahy o různých typech osobnosti, komunikačních kanálech nebo rétorice, najde je spíše tam. Jinak bych je dublovala, a to mi přijde jednak neprofesionální, druhak zbytečné...

Co tedy dál? Čím přispívat? Politiku mám ráda a zajímá mě - především z hlediska sociální psychologie, ale nechci si vypěstovat pověst politického bloggera. Tak možná občas, jen když mě něco fakt jako už naštve. Což je málokdy, neb v největším vypětí svého cholerismu nakonec většinou mávnu rukou a se slovy a co, vždyť stejně jednou všichni umřeme" přejdu opět do svého nadneseného racionalistického módu šmrncnutého cynismem.

Filozofie nebo úvahy o známých oblíbených autoritách - Jungovi, Freudovi, Nietzschem nebo Frommovi jsou určitě velmi zajímavé, ale nemají tak vysokou čtenost jako články na aktuální nebo kontroverzní témata. I když na druhou stranu - právě ti, co tohle čtou, jsou většinou moje krevní skupina. Tudíž by z toho mohl vzejít nějaký další sympatický kontakt. Tak uvidíme... Materiálu je v téhle oblasti habaděj.

Moc ráda se dělím o různé příhody, neb jako bedlivý pozorovatel okolí, zpovědní vrba, nepoučitelný ironik a empatik zároveň, mám (h)různých zážitků plné kapsy. Je však faktem, že ač o svých příhodách píšu často, mám přitom vždycky rozpačitý až stydlivý pocit. Jako bych odevzdávala lidem část svého já," jako bych otevírala kus vnitřního světa, který má ještě víc dialogů, dějových linek a souvislostí, než je možno popsat. Resp. než je možno popsat tak, aby to bylo pro čtenáře smysluplné. No, co jiného byste chtěli od introverta, že...

A vlastně i tenhle příspěvek mi nyní přijde jako slátanina. Nemám inspiraci. Do oken se opírají sluneční paprsky a vyhřívají byt. Pod otevřeným oknem na ulici je slyšet dětský pláč. Od určité doby jsem na dětský pláč přecitlivělá. Srdce se mi svírá, chci potom plakat taky. Snažím se tedy místo toho urputně soustředit na text. Ale čím víc se soustředím, tím víc si připadám jako totální idiot. Nemám inspiraci. Je prvního dubna. To bude tím. Rezignuju na ten nedostatek slov a témat. Dětský pláč venku vystřídal smích. To je to stejné dítě? Jak dokáže žít okamžikem, to je krásné! Škoda, že tuhle vlastnost jsem už téměř pohřbila. Jako většina dospělých... A přitom to může být tak očistné. Střídání okamžiků... Třeba jako tenhle článek. Je v podstatě o ničem. Doma mi vždy říkali, že jsem mistr okecávání (proto mě asi taky baví ta politika). Jo, článek je o ničem. Ale třeba za okamžik může přijít inspirace. Nádech-výdech. Beru to s lehkostí. Jako aprílový žertík. A jdu se nechat lapit inspirací ven... Mezi plačící a smějící se děti, mezi milující a hádající se páry, znuděné prodavačky v Tescu, přísné měšťáky v ulicích, mezi rozverné bohémy v kavárnách nebo na lešeních hvízdající dělníky... (většinou na to hvízdání odpovím starostlivým hlavně nespadněte, chlapi!") Protože lidé, lidé a svět - to je ta největší inspirace!

Díky za vás, milí čtenáři. Díky, že jste to zvládli dešifrovat až sem. Snad brzy tu inspiraci najdu a přenesu ji do dalších článků. Je mi tady, ve světě písmen, slov a zajímavých lidí, moc hezky.

Autor: Andrea Novotná | sobota 1.4.2017 9:23 | karma článku: 11.18 | přečteno: 217x

Další články blogera

Andrea Novotná

Tajemství zpovědní vrby

Mají naši důvěru, svěřujeme jim životní příběhy a tajemství... Jejich výjimečnost není okázalá na první pohled. Většinou jde o introverty. Ve společnosti si neberou hlavní slovo, drží se spíše v pozadí a okolí bedlivě sledují.

1.8.2017 v 9:50 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 314 | Diskuse

Andrea Novotná

Český krtek v CIA

„Kdo je Karel Köcher?" ptá se Daniela Drtinová v rozhovoru televize DVTV. Muž s přísnou vizáží a knírkem se usměje: „Někdy o tom přemýšlím sám..." Lze takovou odpověď věřit člověku, jehož povoláním byl život ve lsti a klamu?

26.6.2017 v 13:26 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 780 | Diskuse

Andrea Novotná

Andrej Nezničitelný?

O panu stále ještě vicepremiérovi a stále ještě ministrovi financí, se toho už napsalo hodně. Nebudu papouškovat „co" se stalo. Myslím, že stejně tak zajímavé, ne-li zajímavější, je podívat se, „jak a proč?"

9.5.2017 v 17:24 | Karma článku: 33.77 | Přečteno: 1453 | Diskuse

Andrea Novotná

Krása rozmanitosti

V uplynulých měsících došlo v mém životě k několika změnám. Všechny mají společného jmenovatele - lidi.

28.4.2017 v 12:54 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 251 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Zpráva z cesty: Rozdíl mezi Čechy, Němci, Tyroláky a Italy

Každý rok se nejen o prázdninách setkávám s lidmi západní Evropy. Můj "druhý domov" je Jižní Tyrolsko, kde mám řadu přátel, kamarádů a známých. Na to navazuje Itálie a Německo.

17.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 438 |

Tomáš Vodvářka

Řekni heslo, nebo jsi synem smrti!

Jednou z charakteristik dnešní doby jsou hesla. Ne ty na předvolebních plakátech, ty jsou k smíchu či pláči. Ale ta, kterými se prodíráme na internetu.

17.8.2017 v 18:47 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 200 | Diskuse

Jan Pražák

Růžové pilulky na holčičky a modré na kluky

„Chcete si splnit dávný sen všech rodičů a zvolit pohlaví svých potomků? Kupte si Genderin!“ Těmito slovy nás bude již brzy vyzývat z billboardů, z televizních a z internetových reklam usměvavá tvář věhlasného profesora Moritese.

17.8.2017 v 17:47 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 178 | Diskuse

Karel Trčálek

Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

Byla-li zde položena otázka, za co se stydí Rusové, tak na ni odpovídám. Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

17.8.2017 v 17:37 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 355 | Diskuse

Vladimír Havránek

ODS si spletla století, na sliby už jim nikdo neletí...

Tak nám dnešek přinesl Vyšehradskou deklaraci. Nevím, čím se tento krásný kout Prahy provinil, ale to jejich prohlášení je tak optimistické, zalité sluncem. Proč mě jen napadá skvělý Michalkův film "Znaveni sluncem"?

17.8.2017 v 16:41 | Karma článku: 33.75 | Přečteno: 1125 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1128

Povoláním koučka, duší umělkyně. Pozorovatelka světa. Často (sebe)ironická. Milovnice slov, kultury, psychologie. A kontrastů.

Zajímají mě lidé, jejich chování, myšlení a cítění. Píšu, abych se podělila o postřehy, názory, dojmy. Ať už z praxe kouče, z běžného života nebo ze společenského dění.

https://andreanovotna.com/

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.