Už je tady zas
V kontextu toho, co se děje v Evropě, vzpomněla jsem si na knížku, kterou jsem před nedávnem četla. Beletrii si šetřím na důchod, ale tohle jsem musela přelouskat, protože mě chytil název a námět: „Už je tady zas.” Představte si, že Hitler neumře, ale jen usne, a probudí se v současném Německu... Jo, je to sci-fi, ale myšlenka sama o sobě rozhodně zajímavá. Už proto, že obavy z agresivních projevů nacionalismu se v reakci na migrační vlnu začínají projevovat víc než kdy předtím. Ale kde je hranice mezi zdravým vlastenectvím a jedovatým náckovstvím?
Autor knihy Timur Vermes nastudoval Hitlerovu rétoriku a styl, takže kniha je psaná „ich formou” s pořádnou dávkou egoismu. To sebou nese spoustu humorných situací. Sledovat, jak se Hitler snaží orientovat v moderní době, je vtipné i poučné zároveň, protože autor do textu nenápadně vkládá myšlenky, které poukazují na stav dnešní společnosti. Jak je například Adolf překvapen, když si jde nechat vyčistit oblek do turecké! čistírny... Jeho kritickému oku neunikne ani současná kancléřka, která podle něj vypadá jako „kdyby Göringovi z pupku vypadla.“ Poté, co zhodnotí neutěšený stav současného Německa, rozhodne se opět vstoupit do veřejného prostoru. Potýká se ovšem s jedním zásadním nedorozuměním. Lidé pochopitelně netuší, že Hitler je skutečný, ale považují ho pouze za zdařilého imitátora. Jeho chování jim sice přijde bizarní, avšak ne pohoršlivé. Je to přece jen hra, ne? Jak proto koho... Hitlerovi se daří pronikat stále víc a víc do lidských mozků i srdcí, a prakticky tak opakuje to samé, co se mu dařilo před osmdesáti lety. Musí sice trochu bojovat s elektronikou, naučit se používat mobil, televizi a interlet (ano, Hitler si internet pojmenoval takto), ale postupně se stává úspěšným. Je totiž výborný řečník a chytrák, svým způsobem velmi okouzlující, který zná řešení všech problémů.
Vybrala jsem dvě pasáže, které jsou hned v úvodu a vtipně nastiňují, jak bude pro Hitlera těžké, rozkoukat se v moderním světě:
Ležím na zemi. Rozhlédnu se. Kolem se povaluje všelijaké neřádstvo...Slyším hlasy a opakované údery, podívám se tím směrem, zvuky se nesou od skupiny chlapců hrajících kopanou. Nejsou to žádní prckové, čtrnáct už jim jistě bylo, na Volksturm jsou ale ještě mladí, nejspíš budou v Hitlerjugend. Ted‘ však očividně nejsou ve službě, nepřítel si zřejmě vybral oddechový čas.
Posadil jsem se. Látka mé uniformy byla něčím silně cítit, zřejmě nějakým palivem. Snad se mi Eva pokoušela uniformu vyčistit, použila ovšem přehnané množství technického benzínu, člověk by řekl, že na mě vylila rovnou celý kanystr. Ona sama tady nebyla, ani nikdo z mého štábu. Oklepal jsem si z kabátce nejhorší špínu, když v tom jsem zaslechl něčí hlas.
„Hele, vole, čum!”
„Ty vole, co je to za ubožáka?”
Tři členové Hitlerjugend zjevně při pohledu na mě zcela příkladně poznali, že potřebuji pomoc. Přerušili hru a uctivě se ke mně blížili. Jejich respekt byl zcela pochopitelný, spatřit z bezprostřední blízkosti Vůdce Německé říše, na prázdném pozemku obvykle používaném ke sportu a posílení tělesné zdatnosti, mezi pampeliškou a sedmikráskou, takový zážitek představuje i pro mladé, ještě ne zcela zralé muže neobvyklý zvrat v obvyklém denním rytmu, přesto ke mně ten malý hlouček spěchal podoben chrtům, připravený pomoci. Mládí je naše budoucnost!
Hoši se shromáždili kousek ode mě, a pak na mě obrátil největší z nich, zřejmě kameradschaftsführer: „Všecko v pohodě, mistře?”
Navzdory svému znepokojení jsem si nemohl nepovšimnout, že zcela vynechal německý pozdrav. Přesto jsem si uhladil kabátec uniformy a oprášil kalhoty. Pak jsem si odkašlal: „Kde je Bormann?”
„To má bejt jako kdo?”
Bylo to k neuvěření.
„Bormann! Martin!”
„Neznám. To sem nikdy neslyšel. A jak jako vypadá?”
„Jako reichsleiter, zatraceně!”
Bylo to nanejvýš neobvyklé. Nacházel jsem se sice zjevně v Berlíně, ale podle všeho mě okradli o kompletní vládní aparát. Musel jsem se zorientovat. Areál, kde jsem se nacházel, mohl ležet v kterékoli části města. Postačí ale vyjít na ulici, přerušení palby trvalo zjevně už delší dobu, takže by se tam měl pohybovat dostatek chodců a drožkářů, kteří mi ukáží cestu.
Členové Hitlerjugend mě zřejmě neshledali dostatečně bezmocným, zdálo se, že se chystají opět pustit do hry. V každém případě se největší z nich naklonil ke svým kamarádům, takže jsem si mohl přečíst jméno, které mu matka našila na vskutku křiklavý sportovní trikot.
„Příslušníku Hitlerjugend Ronaldo! Jak se dostanu na ulici?”
Reakce byla prachmizerná, musím říci, že oddíl snad ani nezbystřil. V duchu jsem si udělal poznámku „propustit Rusta” nebo „zbavit se Rusta.” Ten chlapík byl v úřadě od roku 1933 a zejména ve vzdělávacím systému nemá takový šlendrián místo! Jak má mladý voják vítězně vpochodovat do Moskvy, do srdce bolševismu, když nepozná ani vlastního velitele...!
...Uslyšel jsem troubení, tření gumy o asfalt a pak se na mě kdosi obořil.
„Sakra, dědku, přeskočilo ti? Nebo seš slepej?!”
„Já…prosím o prominutí…” vykoktal jsem polekaně a zároveň s úlevou. Vedle mě stál cyklista, alespoň tenhle pohled mi byl poměrně známý, dokonce hned dvojnásob. Stále jsme byli ve válce, muž měl na sobě ochrannou helmu, předchozími útoky zřejmě silně poškozenou, ba vlastně úplně proděravělou…
Kniha je velmi čtivá (a rozhodně lepší než stejnojmenný film), čtenář v ní najde mnoho narážek na současnou (resp. šest let starou) politickou situaci, na sílící multikulturalismus i opoziční nacionalistické tendence. Byť je psána v kontextu německé mentality, českého čtenáře by to nemělo nijak rušit. Je to jedna z mála satirických knih, která vyvolá mimo humoru i podnět k vážnému zamyšlení. Kde je hranice tolerance? Kde stojí "pravda?" Existuje nějaký jediný "správný" názor? Máme se bát migrace nebo xenofobie? Je možné nalézt zlatou střední cestu? Vyřeší současnou politicko-kulturní situaci radikální řez v podobě novodobého Hitlera, který tvrdí, že „všechno nebylo jenom špatné...?"
Andrea Novotná
Vzkaz chvilkařům, kteří mne chtějí obracet na svou víru
Článek z minulého čtvrtka Proč už nejsem chvilkařkou vyvolal bohatou diskuzi. Během týdne jsem se střetla s tolika názory, až z toho šla hlava kolem. Jednu věc se však potvrdila: Chvilky? Díky, raději rozum
Andrea Novotná
Proč už nejsem chvilkařkou
Tohle se mi nepíše snadno. Fakt ne. A jsem si vědoma, že určité lidi tím bodnu. Ale oni taky bodli mě... Vždy totiž zamrzí, když si nějaká skupina přivlastní právo na neomylnost a odsoudí a zavrhne ty, kdo mají jiný názor.
Andrea Novotná
Vánoční transformace
Vánoce máme spojeny s láskou, rodinou a blízkostí. Jak to ale taky může dopadnout, když trávíte nejkrásnější svátky v roce sami?
Andrea Novotná
O Mirkovi a zlatokopce
Aneb co všechno je chlap schopný udělat pro jednu ženskou... Tenhle příběh se stal mému kamarádovi.
Andrea Novotná
Černá labuť v nás
Možná jste ten film s Natalií Portman také viděli. Herečka za věrohodné ztvárnění hlavní role dostala Oscara...
Andrea Novotná
Český krtek v CIA
„Kdo je Karel Köcher?" ptá se Daniela Drtinová v rozhovoru televize DVTV. Muž s přísnou vizáží a knírkem se usměje: „Někdy o tom přemýšlím sám..." Lze takovou odpověď věřit člověku, jehož povoláním byl život ve lsti a klamu?
Andrea Novotná
Andrej Nezničitelný?
O panu stále ještě vicepremiérovi a stále ještě ministrovi financí, se toho už napsalo hodně. Nebudu papouškovat „co" se stalo. Myslím, že stejně tak zajímavé, ne-li zajímavější, je podívat se, „jak a proč?"
Andrea Novotná
Mužští přátelé? Asi mě blbě genderově vychovali...
To je moje odpověď pokaždé, když se někdo podivuje těm několika věcem, které prý jsou „u ženy zvláštní." Na podobné téma jsem již psala, ale příhoda z minulého týdne mi zase připomněla, jak je ten svět a priori nastaven...
Andrea Novotná
Velká vlaková zpověď a Leningrad, jak ho určitě neznáte
Pokud cestujete, a nemusí to být ani daleko, jistě máte v rukávu pár příhod. Veselých, smutných i těch speciálních, které stojí někde „na pomezí." Lidé, jejich povahy a chování - toť nevyčerpatelný pramen zajímavostí a divů...
Andrea Novotná
Holčičky z cukru a chlapečci z oceli?
Moje kamarádka má tříleté dítě, roztomilou holčičku. Nedávno jsem u ní byla na návštěvě a zpozorovala jsem zajímavý jev, nad kterým moje psychologická duše ještě dlouho bádala. Natálka by si „neměla hrát s autíčky."
Andrea Novotná
Paradoxní, ironický a nepochopený - seznamte se, Friedrich Nietzsche
„Ty čteš Nietzscheho? A proč? A tobě se to líbí? Víš, že ho měl rád Hitler? Ty jsi antisemita? Nebo nácek?" Tak většinou vypadají reakce lidí, když se dozvědí, že mým oblíbeným filozofem je Friedrich Nietzsche... Achjo.
Andrea Novotná
Histrionská osobnost a jeviště jménem život
Dříve se jim říkalo hysterici a tato porucha se připisovala pouze ženám. Nyní se nazývají „histrioni,” a víme, že pohlaví roli nehraje (i když ženy k tomu inklinují více). Emoce, afektivita, ovlivnitelnost... Když je toho moc...
Andrea Novotná
Jsem narcis, a kdo je víc?!
Dokážou být velmi okouzlující. Vtipní. Pozorní. A taky neskutečně chladní. Sebestřední. Arogantní. Svět je pro ně zrcadlo, ve kterém se odráží jen jejich vlastní osoba. A pokuste se jim odporovat! Zničí vás. Narcisové.
Andrea Novotná
Znáte „hraničáře?” A tím nemyslím strážce pohraničí...
V psychologii totiž existuje něco, co se nazývá „hraniční porucha osobnosti.” Kontakt s takovým člověkem nebývá zrovna snadný. Dala bych vám jedno doporučení: Zapněte si bezpečnostní pásy. Čeká vás pořádná jízda.
Andrea Novotná
Mám staršího partnera - no a co?
Patřím ke skupině žen, která je okouzlena staršími muži. Kdykoli to někde řeknu, dostane se mi potměšilého pohledu. Panuje představa, že vztah mladé krásné ženy a staršího zkušeného muže slepují peníze. Opravdu? Jen a pouze ne.
Andrea Novotná
Nietzschův Zarathustra - mudrc s nešťastnou duší
Tak pravil Zarathustra. S touto knížkou jsem prožila téměř „stockholmský syndrom” – zpočátku jsem si nemohla zvyknout, a pak jsem se zamilovala.
Andrea Novotná
Palach, Toufar a Francouzi
Před pár dny jsem při návštěvě Prahy využila odpoledne k toulkám po jejích uličkách. Trochu jsem se ztratila na Vinohradech. Šla jsem spontánně, kam mě nohy nesly. A najednou jsem stála v Legerově ulici...
Andrea Novotná
Nálada v zemi, odkud i uprchlíci prchají...
Nyní se přetřásá kauza skupiny iráckých křesťanů, které kousek za našimi hranicemi zadržela německá policie. „Účastníci zájezdu” byli odhaleni, ale rozhodli se požádat o azyl u našich západních sousedů.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6226x
Zajímá mě svět, lidé, veřejné dění. Píšu, abych se podělila o názory, postřehy a dojmy.