Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Český krtek v CIA

26. 06. 2017 13:26:46
„Kdo je Karel Köcher?" ptá se Daniela Drtinová v rozhovoru televize DVTV. Muž s přísnou vizáží a knírkem se usměje: „Někdy o tom přemýšlím sám..." Lze takovou odpověď věřit člověku, jehož povoláním byl život ve lsti a klamu?

Věřím, že Karel Köcher moc dobře ví, kým je. Jeho mlžení mu však přidává na tajemné image, která tím víc podněcuje zvědavost a představivost. Na některých informacích z jeho života a činnosti leží dodnes embargo. Když jsem dostala knížku „Český krtek v CIA," měla jsem jen mlhavou představu, o čem pojednává. Věděla jsem pouze cosi o tom, že historie tajných služeb obsahuje i příběh českého komunistického špiona v Americe. Do knížky Vladimíra Ševely jsem se proto začetla se zájmem. Na každé stránce jsem si ale kladla podezřívavou otázku: Bylo to opravdu tak?

Příběh Karla Köchera je plný zvratů, kliček a nepředvídatelných událostí. Jedna věc je však zřetelná: jak člověka formuje prostředí, ve kterém se v dětství a dospívání pohybuje. Karlovi bylo pět let, když začala 2. světová válka. Jeho matka se ocitla kvůli židovskému původu v ohrožení. Jelikož však byla provdána za Čecha, nemusela nosit hvězdu a vyhnula se transportu. Po většinu válečných let ale strávila zavřená v bytě. Svoje strachy a frustrace si vybíjela na synovi. O otci mluví budoucí agent s despektem, vzor v něm rozhodně nemá. Bystré psychologické oko zde nalezne kořeny špionovy povahy - komplex méněcennosti, choleričnost, pragmatismus, citový chlad, egoismus.

Po válce nastoupil Karel na gymnázium, kde však rebeloval proti nastoupivšímu komunistickému režimu. Při jedné takové eskapádě dokonce skončil u výslechu v Bartolomějské, kde strávil i noc ve vazební cele. Zde se odehrála scéna, kterou Köcher popisuje jako zásadní v jeho životě: „Dali mě do jedné z těch cel pod úrovní dvora. Byli tam nacpáni čtyři bývalí letci z RAF. Jeden ze spoluvězňů mě ráno zvedl na ramena, abych se z okýnka pod stropem mohl podívat na dvůr. Stála tam šibenice. Řekli mi, že tam brzy někoho pověsí a abych na to nikdy nezapomněl." Mladý Köcher si v té chvíli uvědomil, že síla, proti které se snaží bojovat, je obrovská. K čemu by mu bylo strávit léta ve vězení nebo skončit na popravišti? Gymnazista byl sice vzpurný, ale také nadprůměrně inteligentní. Rozhodl se režim obelstít... O několik let později bude ten samý Karel Köcher se svou ženou Hanou vyslán pod záštitou StB jako falešný emigrant na Západ...

Jsou určité vlastnosti, které jsou pro agenty výhodou. Účelové chování, absence hranic a morálních výčitek k nim patří. Köcher v tomto případě neměl problém. Na druhou stranu se s posláním agenta pojí i nutnost být co nejméně nápadný. Tady se Karel Köcher vymykal. Člověk, který má v knihovně příručku „Jak se stát špionem", kterou pro pobavení ukazuje návštěvám, nedodržuje zrovna klasický kodex agenta. Stejně neprofesionálně působí i výbuchy vzteku a náladovost. Když v roce 1984 zatkla Köchera společně s jeho manželkou Hanou FBI, jejich přátelé tomu nemohli uvěřit. Jak tenhle výstřední chlapík, který se vždycky choval přesně opačně, než by se nenápadný agent chovat měl, mohl být komunistický špion? Během četby jsem si odpověděla: Köcher nebyl v žádném případě lehkomyslný. Mohl to od něj být naopak dobrý zastírací manévr.

Lži a předstírání se staly Köcherovým životem. Díky tomuto "mistrovství" se mu podařilo získat důvěru StB, když se kál za nevědomost mládí a slíbil, že bude pracovat pro rozvoj a blaho té jediné správné životní cesty - komunismu. Díky své jazykové vybavenosti (navštěvoval nejprve anglické, a poté francouzské gymnázium, hovořil také rusky), představoval pro soudruhy skvělý objekt pro kontrašpionáž. V roce 1965 tak byl vyslán do USA i se svou ženou, která o všem věděla a v akcích svého muže sehrála podstatnou roli. Úkolem pro Köchera bylo získat v Americe pracovní místo ve státních úřadech nebo na univerzitě, popř. se infiltrovat do tamějších zpravodajských služeb. To se zdálo jako nemožný úkol. Köcher to však dokázal.

Agent dodnes vysvětluje svou spolupráci s StB čistě pragmaticky. Jeho záměrem prý bylo dostat se do Ameriky, a tam také zůstat. Měl prý v plánu zmizet z hledáčku StB nadobro a začít nový život ve svobodné zemi. Můžeme mu to věřit a nemusíme. Faktem je, že Köcher tento záměr neučinil. Byl zaměstnán v Rádiu Svobodná Evropa v New Yorku, studoval na Indianské a Columbijské univerzitě a byl v aktivním kontaktu s rezidenturou StB na americkém území. Do Prahy dodával zprávy, které potom dle důležitosti přejímala i sovětská KGB. Agent se dnes brání, že na nikoho nedonášel informace, které by nebyly oficiálně ověřitelné. Je pravdou, že pražská StB si na nekvalitní zprávy a agentovu laxnost ve svých složkách několikrát stěžuje. Na konci 60. let dochází mezi Prahou a New Yorkem k roztržce. Kontakt se přeruší. Köcher získává americké občanství a na doporučení Zbigniewa Brzezinskiho je doporučen do CIA. Tam pracuje jako analytik přes odposlechy. Má na starosti přepis, překlad a vyhodnocování amerických odposlechů z ruštiny. Později se k tomu přidá i psychologická analýza odposlouchávaných. Köcher se těší důvěře CIA a pracuje proti těm, se kterými ještě před pár lety podepsal smlouvu...

Uběhnou dva roky, a před Köcherovým bytem se objeví jeho někdejší řídící důstojník. Opět po něm požaduje spolupráci. Köcher sdělí, kde pracuje, což u estébáka vyvolá nadšení. Köcher kývne na jeho nabídku a prozřetelně hned druhý den nakráčí za svým šéfem do CIA s tím, že ho chtěla verbovat KGB. Prevence proti podezření je tak vykonána, a Köcher začíná pracovat jako dvojitý agent...On sám dnes tvrdí, že zpravodajskou činností chtěl nastolit rovnováhu mezi velmocemi USA a SSSR. Vynesl prý důležité informace, které zabránily jadernému konfliktu. Naopak se brání tomu, že by donášel citlivé informace ze soukromí svých kolegů, přátel a známých.

Kniha o 400 stranách podává mnoho epizod, které by mnozí z nás neprožili ani za deset životů. Karel Köcher to zvládl za 50 let. Hrátky s StB a CIA. Ošálení detektoru lži. Útěky a návraty. Falešná přátelství. Adrenalin. Rebelie. Divoké manželství. Swingers party...

Ve světě tajných služeb však nelze věřit nikomu. Vždy je zde podezření, že váš kamarád pracuje pro nepřítele. Vždy je zde vědomí, že jste sledováni. A tak se kolem Köchera a jeho ženy začaly stahovat mračna. Pražské ústředí mu nedůvěřovalo. V Moskvě z něj měli rozporuplné dojmy. Panuje i názor, že jeden z vrcholných můžu KGB, Kalugin, ve skutečnosti kooperoval s USA, a o Köcherově dvojité roli věděl. Köcherově agentské činnosti zlomil vaz případ sovětského velvyslance v Bogotě, Ivana Ogorodnika. CIA tohoto pracovníka KGB získala pro své služby, o čemž samozřejmě Köcher věděl, protože analyzoval jeho odposlechy. Když byl po nějaké době Ogorodnik stažen zpět do Moskvy, na jeho zradu se přišlo. Než však stačilo dojít k výslechu, agent spolkl cyankáli, které měl ukryté v tužce. Na Köchera padl ze strany CIA stín podezření, že Ogorodnika Rusům vyzradil. Celý případ byl však zamotaný a stopy vedly až do samotného vedení KGB. Köcher tvrdí, že jeho odhalení tak byl jen zastírací manévr KGB proto to, aby kryla skryté americké agenty ve svých řadách. „Ušili to na mě..." je dodnes přesvědčen.

Köcher je od roku 1982 sledován FBI a v roce 1984 nakonec odhalen. Několik měsíců prožije ve vazbě, než je odsouzen na doživotí. Díky domluvě tajných služeb USA a Sovětského svazu je však poslán zpět do Československa. Na Glinickém mostě v Berlíně ho americké tajné služby vymění za sovětského disidenta Anatolije Ščaranského. Köcher je doma. Ihned se ptá, „kde je Honza?" Honza, neboli rozvědčík Jan Fila byl několik let jeho řídícím důstojníkem a Köcher si ho oblíbil. Najednou se po něm ale slehla zem. Prostě zmizel. Nevěděli o něm ani soudruzi, ani jeho rodina. Posléze se objeví na ústředí KSČ informace, že Fila by měl pobývat v USA. Vznikne tak podezření ze zrady. Důkazy však nejsou, a na přání manželky je Fila roku 1989 úředně prohlášen za mrtvého. Vznáší se nad tím však mnoho otazníků. A právě Jan Fila, krycím jménem „Rak" je tak jedním z adeptů na „Köcherova práskače." CIA samozřejmě ví, kdo Köchera prozradil, tato informace však zůstává tajná.

Karel Köcher byl po svém návratu do Čech rozčarován. Představoval si, že bude oslavován a medializován, nic z toho se však nestalo. Zatímco v USA plnil případ „českého krtka v CIA" přední stránky novin, tady řadoví občané vůbec netušili, kdo Karel Köcher je. To velmi zasáhlo jeho ješitnost. Na přímluvu estébáků nakonec získal místo v nechvalně proslulé „Jakešově věštírně" - Prognostickém ústavu. Jeho konfliktní a cholerická povaha mu však příliš obliby mezi spolupracovníky nepřinesla. To ostatně nikdy. Köcher, narozdíl od své jemné ženy, nebyl považován za příjemného společníka. Stihl ho také osud všech, kdo hrají na dvě strany - nikdo mu nevěřil. Do Ameriky měl doživotně zakázaný přístup, v Československu ho brali jako objekt, který posloužil coby figurka na šachovnici studené války. Kvůli angažmá v CIA už mu soudruzi nevěřili. A dodnes si jeho někdejší nadřízení nejsou jisti: Pro koho vlastně pracoval?

„Na čí straně jste stál?" ptá se Karla Köchera Daniela Drtinová.

„Na své. Rozhodně na své." odpoví agent bez přemýšlení.

Ať už to bylo StB a její starší sestra KGB, ať to byla CIA nebo to byl Mosad, ať to byl Pedro, Tulian, Malkasian nebo Rino - tuhle pragmatickou odpověď věřím Karlu Köcherovi nejvíc.

Kniha: http://www.databazeknih.cz/knihy/cesky-krtek-v-cia-262958

Rozhovor: https://video.aktualne.cz/dvtv/dvtv-21-9-2016-dvojity-agent-karel-kocher-kandidat-do-senatu/r~be021aa8802811e6888a0025900fea04/

Autor: Andrea Novotná | pondělí 26.6.2017 13:26 | karma článku: 19.23 | přečteno: 809x

Další články blogera

Andrea Novotná

Už je tady zas

Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby se Adolf Hitler objevil v současnosti v Německu Angely Merkel?

23.9.2017 v 13:35 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 777 | Diskuse

Andrea Novotná

Andrej Nezničitelný?

O panu stále ještě vicepremiérovi a stále ještě ministrovi financí, se toho už napsalo hodně. Nebudu papouškovat „co" se stalo. Myslím, že stejně tak zajímavé, ne-li zajímavější, je podívat se, „jak a proč?"

9.5.2017 v 17:24 | Karma článku: 33.90 | Přečteno: 1517 | Diskuse

Andrea Novotná

Krása rozmanitosti

V uplynulých měsících došlo v mém životě k několika změnám. Všechny mají společného jmenovatele - lidi.

28.4.2017 v 12:54 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 263 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Pražák

Stručný vzkaz všem nevolícím voličům

Je známým faktem, že nízká volební účast nahrává extrémistickým subjektům. Proč? Protože otrávený umírněný volič se na to prostě vykašle, kdežto naštvaný příznivec extrémistů jde a na just jim to tam hodí.

20.10.2017 v 18:39 | Karma článku: 17.66 | Přečteno: 478 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Zvítězí pravda a láska, anebo lež a nenávist?

Kdyby bookmakeři přijímali sázky na odpověď na otázku v titulku, vsadil bych směle na vítězství lži a nenávisti. Proč? Protože lídři všech favorizovaných stran nám předváděli především lži, nenávist a osočování svých protivníků.

20.10.2017 v 16:13 | Karma článku: 19.16 | Přečteno: 686 |

Alena Kulhavá

Moji deváťáci zůstali jak opaření stát, když vešli do krypty, kde zahynul Gabčík a Kubiš

Jindy velmi rozverní, na holky, fotbal (ale už i společenské dění a svět) orientovaní habáni zůstali stát, mě i některým z nich zamrazilo a ukápla slza. Proč?

20.10.2017 v 14:55 | Karma článku: 30.26 | Přečteno: 1064 |

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 15.36 | Přečteno: 520 | Diskuse

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 13. - Den, kdy konečně zvítězila pravda a láska....

Podlední díl z cyklu Předvolební pohledy: Tentokrát, jak bude vypadat den, kdy konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí....

20.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 432 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1205

Povoláním koučka, duší umělkyně. Pozorovatelka světa. Často (sebe)ironická. Milovnice slov, kultury, psychologie. A kontrastů.

Zajímají mě lidé, jejich chování, myšlení a cítění. Píšu, abych se podělila o postřehy, názory, dojmy. Ať už z praxe kouče, z běžného života nebo ze společenského dění.

https://andreanovotna.com/

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.