Už je tady zas

23. 09. 2017 13:35:10
Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby se Adolf Hitler objevil v současnosti v Německu Angely Merkel?

V kontextu toho, co se děje v Evropě, vzpomněla jsem si na knížku, kterou jsem před nedávnem četla. Beletrii si šetřím na důchod, ale tohle jsem musela přelouskat, protože mě chytil název a námět: „Už je tady zas.” Představte si, že Hitler neumře, ale jen usne, a probudí se v současném Německu... Jo, je to sci-fi, ale myšlenka sama o sobě rozhodně zajímavá. Už proto, že obavy z agresivních projevů nacionalismu se v reakci na migrační vlnu začínají projevovat víc než kdy předtím. Ale kde je hranice mezi zdravým vlastenectvím a jedovatým náckovstvím?

Autor knihy Timur Vermes nastudoval Hitlerovu rétoriku a styl, takže kniha je psaná „ich formou” s pořádnou dávkou egoismu. To sebou nese spoustu humorných situací. Sledovat, jak se Hitler snaží orientovat v moderní době, je vtipné i poučné zároveň, protože autor do textu nenápadně vkládá myšlenky, které poukazují na stav dnešní společnosti. Jak je například Adolf překvapen, když si jde nechat vyčistit oblek do turecké! čistírny... Jeho kritickému oku neunikne ani současná kancléřka, která podle něj vypadá jako „kdyby Göringovi z pupku vypadla.“ Poté, co zhodnotí neutěšený stav současného Německa, rozhodne se opět vstoupit do veřejného prostoru. Potýká se ovšem s jedním zásadním nedorozuměním. Lidé pochopitelně netuší, že Hitler je skutečný, ale považují ho pouze za zdařilého imitátora. Jeho chování jim sice přijde bizarní, avšak ne pohoršlivé. Je to přece jen hra, ne? Jak proto koho... Hitlerovi se daří pronikat stále víc a víc do lidských mozků i srdcí, a prakticky tak opakuje to samé, co se mu dařilo před osmdesáti lety. Musí sice trochu bojovat s elektronikou, naučit se používat mobil, televizi a interlet (ano, Hitler si internet pojmenoval takto), ale postupně se stává úspěšným. Je totiž výborný řečník a chytrák, svým způsobem velmi okouzlující, který zná řešení všech problémů.
Vybrala jsem dvě pasáže, které jsou hned v úvodu a vtipně nastiňují, jak bude pro Hitlera těžké, rozkoukat se v moderním světě:

Ležím na zemi. Rozhlédnu se. Kolem se povaluje všelijaké neřádstvo...Slyším hlasy a opakované údery, podívám se tím směrem, zvuky se nesou od skupiny chlapců hrajících kopanou. Nejsou to žádní prckové, čtrnáct už jim jistě bylo, na Volksturm jsou ale ještě mladí, nejspíš budou v Hitlerjugend. Ted‘ však očividně nejsou ve službě, nepřítel si zřejmě vybral oddechový čas.
Posadil jsem se. Látka mé uniformy byla něčím silně cítit, zřejmě nějakým palivem. Snad se mi Eva pokoušela uniformu vyčistit, použila ovšem přehnané množství technického benzínu, člověk by řekl, že na mě vylila rovnou celý kanystr. Ona sama tady nebyla, ani nikdo z mého štábu. Oklepal jsem si z kabátce nejhorší špínu, když v tom jsem zaslechl něčí hlas.
„Hele, vole, čum!”
„Ty vole, co je to za ubožáka?”
Tři členové Hitlerjugend zjevně při pohledu na mě zcela příkladně poznali, že potřebuji pomoc. Přerušili hru a uctivě se ke mně blížili. Jejich respekt byl zcela pochopitelný, spatřit z bezprostřední blízkosti Vůdce Německé říše, na prázdném pozemku obvykle používaném ke sportu a posílení tělesné zdatnosti, mezi pampeliškou a sedmikráskou, takový zážitek představuje i pro mladé, ještě ne zcela zralé muže neobvyklý zvrat v obvyklém denním rytmu, přesto ke mně ten malý hlouček spěchal podoben chrtům, připravený pomoci. Mládí je naše budoucnost!
Hoši se shromáždili kousek ode mě, a pak na mě obrátil největší z nich, zřejmě kameradschaftsführer: „Všecko v pohodě, mistře?”
Navzdory svému znepokojení jsem si nemohl nepovšimnout, že zcela vynechal německý pozdrav. Přesto jsem si uhladil kabátec uniformy a oprášil kalhoty. Pak jsem si odkašlal: „Kde je Bormann?”
„To má bejt jako kdo?”
Bylo to k neuvěření.
„Bormann! Martin!”
„Neznám. To sem nikdy neslyšel. A jak jako vypadá?”
„Jako reichsleiter, zatraceně!”
Bylo to nanejvýš neobvyklé. Nacházel jsem se sice zjevně v Berlíně, ale podle všeho mě okradli o kompletní vládní aparát. Musel jsem se zorientovat. Areál, kde jsem se nacházel, mohl ležet v kterékoli části města. Postačí ale vyjít na ulici, přerušení palby trvalo zjevně už delší dobu, takže by se tam měl pohybovat dostatek chodců a drožkářů, kteří mi ukáží cestu.
Členové Hitlerjugend mě zřejmě neshledali dostatečně bezmocným, zdálo se, že se chystají opět pustit do hry. V každém případě se největší z nich naklonil ke svým kamarádům, takže jsem si mohl přečíst jméno, které mu matka našila na vskutku křiklavý sportovní trikot.
„Příslušníku Hitlerjugend Ronaldo! Jak se dostanu na ulici?”
Reakce byla prachmizerná, musím říci, že oddíl snad ani nezbystřil. V duchu jsem si udělal poznámku „propustit Rusta” nebo „zbavit se Rusta.” Ten chlapík byl v úřadě od roku 1933 a zejména ve vzdělávacím systému nemá takový šlendrián místo! Jak má mladý voják vítězně vpochodovat do Moskvy, do srdce bolševismu, když nepozná ani vlastního velitele...!

...Uslyšel jsem troubení, tření gumy o asfalt a pak se na mě kdosi obořil.
„Sakra, dědku, přeskočilo ti? Nebo seš slepej?!”
„Já...prosím o prominutí...” vykoktal jsem polekaně a zároveň s úlevou. Vedle mě stál cyklista, alespoň tenhle pohled mi byl poměrně známý, dokonce hned dvojnásob. Stále jsme byli ve válce, muž měl na sobě ochrannou helmu, předchozími útoky zřejmě silně poškozenou, ba vlastně úplně proděravělou...

Kniha je velmi čtivá (a rozhodně lepší než stejnojmenný film), čtenář v ní najde mnoho narážek na současnou (resp. šest let starou) politickou situaci, na sílící multikulturalismus i opoziční nacionalistické tendence. Byť je psána v kontextu německé mentality, českého čtenáře by to nemělo nijak rušit. Je to jedna z mála satirických knih, která vyvolá mimo humoru i podnět k vážnému zamyšlení. Kde je hranice tolerance? Kde stojí "pravda?" Existuje nějaký jediný "správný" názor? Máme se bát migrace nebo xenofobie? Je možné nalézt zlatou střední cestu? Vyřeší současnou politicko-kulturní situaci radikální řez v podobě novodobého Hitlera, který tvrdí, že „všechno nebylo jenom špatné...?"

Autor: Andrea Novotná | sobota 23.9.2017 13:35 | karma článku: 22.24 | přečteno: 978x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 85 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 162 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 135 |
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4993

Podnikám, jsem členkou ODS a studuji bezpečnostní politiku.

Zajímá mě svět, lidé, veřejné dění. Píšu, abych se podělila o názory, postřehy a dojmy. 

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...