Jak jsem se skamarádila s hypnózou...

Hypnózu máme často spojenou s esoterikou, zábavou, s něčím povrchně přitažlivým, avšak pochybným a šarlatánským...

Zásluhu na tomto mentálním spojení má mnoho podvodníků, kteří pod pláštěm serióznosti prodávají umění hypnózy zvědavcům na počkání. Dodnes jsou „hypnotická čísla“ součástí kouzelnických vystoupení. Bohužel tato jedna tvář neukazuje celý obrázek.

Bylo by škoda odsoudit hypnózu jako něco pofiderního a nedůvěryhodného. Když totiž pronikneme k tomu, o co v hypnóze jde, narazíme na psychologické zákonitosti, které nejsou ani v nejmenším pochybné. Odsuzováním hypnózy jako takové vyléváme s vaničkou i dítě.

Vždy mě zajímalo, jak se lidé nechávají ovlivnit. Chtěla jsem přijít na to, proč jsou schopni nechat se vést sugestivními slovy a dělat věci, které by jinak neudělali. A proto jsem navštívila centrum, které se výzkumu hypnózy věnuje.

Žila jsem v přesvědčení, že hypnóza nemůže fungovat u člověka, který je ukotvený sám v sobě a v životě je těžko ovlivnitelný. Odborníci mi potvrdili, že hypnóza nefunguje u každého. Člověk musí být vnímavý a především mezi ním a hypnotizérem musí vzniknout důvěrné pouto. To je logické – nikdy se přece neuvolníme v přítomnosti někoho, komu nedůvěřujeme.

Psychologie, nebo manipulace?

Hypnóza je stav změněného vědomí. Člověk upadne do hlubokého uvolnění a je schopen vnímat na jiné úrovni. Uvědomuje si však sám sebe a vnímá hlas hypnotizéra. Dochází ke změnám na úrovni mozkových elektromagnetických vln. 

Zdá se být přitažlivé, že by hypnotizér mohl mít nad svým svěřencem takovou moc. Zní to až nadpřirozeně. A přitom na tom nic nadpřirozeného není. Je to „jen a pouze“ psychologie. Hypnóza ovšem může být užívaná k čistě zábavným účelům, kdy jí můžeme pobavit skupinku diváků nebo účastníků párty.

V takovém případě pojímá hypnotizér celou akci jako show, ve které se nezdráhá sugestibilního člověka vystavit různým úkonům. Třeba i poněkud ponižujícím. Viděla jsem v jednom pořadu známého zahraničního kouzelníka-hypnotizéra, který přiměl svého svěřence pojídat syrovou cibuli. V hypnotickém stavu ho dovedl k přesvědčení, že to není cibule, ale šťavnaté jablko…

Hypnotizéři, jejichž hlavní motivací je touha ukázat vliv a získat popularitu, jsou schopni „vytáhnout“ z člověka citlivé informace nebo nechat ho mluvit o věcech, které by dotyčný v normálním stavu nikdy neřekl. V rukou nezodpovědného nebo nezkušeného hypnotizéra se z hypnózy může stát nebezpečná zbraň. Protože v hypnotickém stavu dochází ke změně vědomí, nedoporučuje se hypnotizovat osoby psychicky narušené – především schizofreniky.

Na druhou stranu se však hypnóza používá k léčbě fóbií, úzkostí, závislostí a depresí. Jsou to obtíže, při kterých nedochází k poruchám percepce a kognitivních schopností. 

Hypnóza se dál může uplatnit v boji proti kouření, jako podpůrný prostředek při hubnutí nebo ke zlepšení učení. V hypnotickém stavu lze mozku dodat nové vzorce, které povedou ke změně chování a nakonec ke kýženému výsledku.

Za zakladatele moderní hypnózy jako odborné metody je považován psycholog Milton Erickson. Vyvinul metodiku, pomocí které se dnes hypnóze učí specializovaní terapeuti. Nutno dodat, že ne každý hypnotizér je odborně vzdělaný. Na to pozor!

Dnes nabízí výuku hypnózy mnoho kurzů více či méně seriózních. Také jsem jeden takový navštívila. Dala jsem vysokou finanční částku za víkendový seminář, během kterého nás samozvaný hypnotizér zasvěcoval do tajů ovlivňování lidské mysli. Nebylo mi z toho dobře. Místo citlivého vedení a respektu jsem viděla jen manipulační techniky zabalené do hávu tajemna.

Vaše víčka jsou těžká

Klasický průběh hypnózy vypadá tak, že hypnotizovaná osoba na pokyny hypnotizéra uvolňuje celé tělo. Proces probíhá pomalu a důkladně. Když je celé tělo uvolněné a těžké a víčka jsou zavřená, uděluje hypnotizér klientovi pokyny nebo mu klade různé otázky.

Poté, co se dozví vše potřebné nebo dojde k uložení pokynů do podvědomí, dotyčný se pomalu vrací do bdělého stavu. Tělo a mysl se opět probudí a rozhýbou. Celý proces může trvat 40 minut až hodinu.

Někdy stačí k uvedení do hypnotického stavu jen slova, někdy se používají různé nástroje – nejčastěji kyvadlo, popř. hypnotizovaný musí soustředěně něco pozorovat – třeba plamen svíčky. Někteří hypnotizéři se chlubí tím, že dokážou člověka zhypnotizovat pouhým pohledem do očí… Tato „náchylnost k hypnóze“ neboli sugestibilita je odvislá od toho, jak je dotyčný vnímavý a ovlivnitelný.

Odborně vedená hypnóza si neklade za cíl demonstrovat nad vámi moc, ale chce vám pomoci. Nejlépe funguje jako podpůrný prostředek, proto není od věci hypnózou doplnit i klasickou terapeutickou léčbu. 

Hypnoterapeuti berou svou pozici zodpovědně. Hypnóze předchází důkladná analýza zdravotního stavu. Dbají na to, aby byla hypnóza skutečně ukončena – to je zvlášť důležité. Na to bohužel zapomínají amatérští hypnotizéři, a svěřence tak často nechají napospas podvědomým démonům, podivným pocitům a úzkostem.

Už půl roku nekouřím

Během návštěvy hypnotického centra jsem se zapovídala s několika lékaři i s lidmi, kteří přišli hypnózu vyzkoušet. Jeden pán mi vyprávěl, jak mu pomohla přestat s kouřením: „Nevěřil jsem tomu, přemluvila mě manželka, která díky hypnóze zhubla patnáct kilo. Když jsem viděl výsledek, tak jsem to taky zkusil. Už půl roku jsem si nezapálil.“

„A myslíte si, že když na hypnózu chodit přestanete, že opět začnete kouřit?“ zajímalo mne.

„To zatím neřeším. Preventivně chodím, mimo to kouření mě to i uklidní.“

Položila jsem tu samou otázku jednomu z lékařů. Chtěla jsem vědět, zda hypnóza není jen jakási vnitřní motivace, která v člověku dřímá přirozeně, ale pro některé typy lidí je nutné, aby ji nalezli s pomocí průvodce zvenčí.

„Hypnóza je i pro nás odborníky stále trochu záhadou,“ dozvěděla jsem se. „Víme, že účinkuje, ale ohledně otázky, co vlastně v hypnóze účinkuje, se stále vedou debaty. Samozřejmě to na serióznosti nepřidá a těží z toho podvodníci. Vysoká účinnost hypnózy je však dostatečným důkazem, že je zde prvek, který na klienty působí. A oni odcházejí s úlevou. To je myslím to hlavní, co chtějí – ulevit od obtíží.“

Zahrála jsem si na ďáblova advokáta: „Není možné, že by hypnóza fungovala jako placebo? Jeho působení je přece vědecky podložené. Kupříkladu když bych se chtěla zbavit kouření, můžu si nechat navodit pocit, že je zde nějaká vnější síla, která mi to umožní?“

„Je pravda, že byly prováděny pokusy, které ukázaly provázanost s působením placeba. Ale prováděli je lidé, kteří chtěli dokázat, že tomu tak je. Další pokusy, které už probíhaly pod jiným vedením, naopak ukázaly, že hypnóza na placebu nezávisí.“ Z toho jsem příliš moudrá nebyla.

Existuje poměrně široká skupina lidí, která se ráda nechává ovlivnit. Jsou většinou emocionálně založení a potřebují vedení. Speciální podskupinou jsou esotericky založení lidé, kteří hledají uspokojení v alternativních metodách a pseudoduchovnu.

Přesvědčit je k tomu, že existuje vnější hypnotická síla, je poměrně snadné. Šikovný člověk, který se umí orientovat v povahách a emocích, rychle odhadne, že dotyčný se nechá vést. Použije proto svou přesvědčivost, mentální energii a psychologické techniky, které zabalí do balíčku jménem „hypnóza.“

Jak se necháváme ovlivnit

Většina společnosti je založena na potřebě vedení. Více či méně každý z nás pokukuje okolo a hledá záchytné body. Ti, kteří jsou citlivější, pak propadnou ovlivňovacím technikám snadněji.

Vzpomínám, jak jsem jednou podobným způsobem svou sestru „vyléčila“ z bolesti a křečí žaludku. Na ty si v dětství stěžovala opakovaně. Lékaři si ji přehazovali jako horký brambor a nikdo pořádně nezjistil příčinu. Jednou, když sestra opět bolestí plakala, něco mě napadlo. V té době jsem viděla v televizi dokument o hypnóze. Chtěla jsem zkusit, zda to funguje.

Řekla jsem sestře, že se budu dotýkat jejího žaludku a vymítat bolest. Lehla si, já jsem položila dlaně na její žaludek a snažila jsem se vší silou si představit, že moje doteky prostupují dovnitř a bolest ničí. Přitom jsem to slovně popisovala. Asi po pěti minutách sestra prohlásila, že bolest je pryč! Já jsem byla překvapená, protože do té doby jsem nic takového nedělala, sestra šťastná, že se zbavila bolesti, a rodiče nevěděli, co si mají myslet. 

Měla jsem tenkrát mimořádný pocit, ale zároveň jsem se trochu bála. Mám snad mimořádné schopnosti? Až o několik let později jsem se dozvěděla o síle lidské mysli, o ovlivňování a o tom, že naše očekávání dokážou měnit realitu. Co se tenkrát stalo?

Nebyly v tom žádné čáry. Já i sestra jsme věřily, že bolest odezní. Pamatuji si na své soustředění a na to, jak sugestivně jsem popisovala, co dělám: „Teď tady sedíš a cítíš v žaludku bolest. Postupně uvolňuješ celé tělo… Cítíš dotek mé ruky a teplo, které vydává…Teplo putuje tvým tělem a ničí bolest…“ A tak dál.

V hypnóze je důležitá důvěra i správný výběr slov. Hypnotizér by měl vždy začínat od toho, co je pro oba obecné, známé a reálné (teď tady sedíš a cítíš v žaludku bolest). Potom plynule naváže tím, co chce, aby hypnotizovaný dělal a cítil (uvolňuješ se a cítíš teplo). Tímto postupem dojde k přirozenému splynutí reality a chtěného. Je to klasický manipulativní proces, ale když je zahalený do hypnotického hávu, působí mnohem atraktivněji.

Může hypnóza ublížit? Zdravému a psychicky vyrovnanému člověku by se to stát nemělo. Proto je tak důležité znát zdravotní stav hypnotizovaného. Určité riziko hrozí v případě, že hypnóza nebyla ukončena a člověk odchází do běžného života s vědomím, které zůstává ve změněném stavu. Takové případy jsou však u odborníků výjimečné.

Z mých osobních zkušeností i z názorů lidí tak mohu parafrázovat rčení, že hypnóza je dobrý sluha, ale zlý pán. Když si s ní budeme zahrávat nebo ji používat neodborně, ublíží nám. Když jí však využijeme odpovědně, může být pro nás skvělým podpůrným prostředkem.