Vzkaz chvilkařům, kteří mne chtějí obracet na svou víru
Tak popořadě: Minulý týden se pod mými okny konala další protibabišovská demonstrace. Dívala jsem se na lidi, se kterými jsem – a není tomu tak dlouho – na podobné demonstraci také stála. Ale nyní jsem uvažovala: Co kdybys o tom něco napsala? Srovnáš si myšlenky… A tak vznikl názorový článek Proč už nejsem chvilkařkou.
Pustila jsem článek do prostoru a šla něco dělat. Jedním okem jsem však pozorovala nárůst čtenosti. První stovku měl asi po dvaceti minutách. Pak dvě stovky. Tři. Pět. Tisíc. Dva tisíce. Pět tisíc. Deset tisíc. Patnáct tisíc… Myslela jsem, že si jej přečte maximálně několik desítek, maximálně stovek lidí. Takový zájem mě překvapil. Komentářů přibývalo. A byla jsem překvapena podruhé: Pozitivní ohlasy tvořily převahu.
Ještě ten večer se ozval Marek Přibil z PressPort Magazínu, jestli chci článek přetisknout u nich, případně i pravidelně publikovat. Souhlasila jsem. O víkendu článek převzaly Parlamentní listy. Lidi ho začali sdílet, dále komentovat, dokonce na toto téma vznikly i reaktivní blogy.
Byla to podnětná sonda do myšlení. V zásadě se dá říct, že z toho vykrystalizovaly dva postoje: Postoj idealistů a postoj pragmatiků. Není bez zajímavosti, že tyto dva proudy plují napříč politickým spektrem. I když je pravdou, že v některých stranách lze pozorovat větší dávku idealismu na úkor pragmatismu, a naopak.
Postoj příznivců Miliónu chvilek je idealismus par excellence. V četných komentářích jsem měla tu čest potkat se se všemi pozitivy i negativy, které idealismus přináší. Od krásných vzletných slovíček, o jejichž šlechetnosti nikdo nepochybuje (a která lze použít jako argumentační faul: „Přece bys nebyla proti demokracii, pravdě a svobodě?“), až po neschopnost vidět svět v jeho pestrosti.
Z těch, co smysl blogu nepochopili, se rekrutovali osvětáři doporučující dokumenty o Babišovi, abych zřejmě prohlédla, co je ten člověk zač. Málo platné, Žlutého barona a Bosse Babiše jsem už dávno viděla a četla. A co jako? Ten článek byl o něčem jiném. Byl přesně o těchto lidech, o lidech, kteří chtějí druhé obracet na svou víru.
Někdo se strefoval do mého věku (to, že je Minář o rok mladší než já, tedy asi nevadí). Další tvrdil, že blog je o emocích, nikoli o faktech (no jasně, když popisuji osobní zkušenost, tak tam asi nějaké emoce budou, ne?). Někdo to vzal jako obhajobu Babiše a Zemana (to je tak otřepané, že na to ani nemá smysl reagovat). Objevilo se však i několik desítek zajímavých diskutérů, kteří argumentovali věcně.
Z pozitivních reakcí šlo vyčíst, že lidi už mají chvilkařské osvěty dost. Unavuje to, obtěžuje to. Proto tvrdím, že Milion chvilek přesvědčuje již přesvědčené. Narazil na strop. Víc příznivců nezíská. Ba naopak, lidi mohou začít odcházet. Přesněji řečeno – ti racionální začnou odcházet. Zůstane jen skupina idealistů, bubnujících na poplach, který už nikoho nevzrušuje.
Zpočátku to ale vzrůšo bylo. Takové monstrakce česká kotlina dlouho nezažila. Našlo se téma, nepřítel, vztyčily se barikády. Oficiálně Chvilky vznikly v únoru 2018, ale první demonstrace za Babišovo odstoupení se datují do května 2017, kdy ještě seděl na ministerstvu financí. Vzápětí vyhrál parlamentní volby. I na komunální a krajské úrovni se mu co do volebních výsledků vcelku daří. Když tedy vezmeme v potaz, že proti Babišovi se demonstruje už tři roky, aniž by to mělo vliv na jeho popularitu a volební výsledky, jen hlupák by tvrdil, že takový postup je správný. Hlupák, nebo idealista.
Někteří z toho výše uvedeného vyvozují, že konstatování faktu, který je pro jednu stranu nepříjemný, řadí člověka automaticky na stranu druhou. To ale není objektivní analýza, to je manipulace. Od lidí, kteří premiérovi právě tuhle vlastnost vyčítají, to vůbec není pokrytecké, že?!
Chvilky se pasovaly do role spojovatele stran. Zodpovědnost na nule, ale radit druhým jim jde výborně. Nutno však přiznat, že je to od nich první racionální krok. Když se to totiž spočítá, spojování volebních hlasů skutečně může přinést lepší výsledek. Otázkou je, co se stane po volbách, až se začnou rozdělovat místa a funkce. Prapodivně slepené předvolební koalice mohou být zárukou ještě hodně velké zábavy… To pak zas nastoupí na řadu praktická politika, kde je nutno dělat kompromisy a ústupky. A co na tohle řekne aktivista Minář? Bude i tehdy ostříleným politikům radit, co mají dělat?
Idealismus bez rozumu je stejně nebezpečný jako rozum bez ideálů. Důležitá je rovnováha. Obávám se, že o tu však Chvilkám nejde. Nastolily chaos tím, že vytvořily spolek odvolávající se na nepolitickou politiku, čímž ještě víc podkoply skomírající autoritu tradičních stran. A pak vytáhly z rukávu řešení: My jsme tady, my to vyřešíme! Stačí, když nás budete poslouchat… Je smutné, že na to skočilo i tolik politiků. Možná si mysleli, že by si na tom mohli udělat skvělé PR. Odkaz Václava Havla je pořád silný a v určitých kruzích velmi in. Možná se ale jenom nechtěli dřít. A možná se jim obojí povedlo. Ale suverenita se mezitím ztratila někde v davu…
Z davu přitom nikdy nevzešlo nic dobrého. Jedině silná osobnost, lídr s jasným názorem a vizí přinese očekávanou změnu. Ne žádné nepolitické uskupení, které je proti, a na otázku pro co? neodkáže konkrétně odpovědět. Ale nebudou to ani politici s pusou plnou bezobsažných slov.
Kdo máchá kladivem, vidí všude hřebíky. Chvilky máchají už dlouho a je načase se ptát, jestli takhle svým idealistickým kladivem nezatlučou do země i zdravý rozum a praktickou politiku. Mají k tomu našlápnuto.
Andrea Novotná
Proč už nejsem chvilkařkou
Tohle se mi nepíše snadno. Fakt ne. A jsem si vědoma, že určité lidi tím bodnu. Ale oni taky bodli mě... Vždy totiž zamrzí, když si nějaká skupina přivlastní právo na neomylnost a odsoudí a zavrhne ty, kdo mají jiný názor.
Andrea Novotná
Vánoční transformace
Vánoce máme spojeny s láskou, rodinou a blízkostí. Jak to ale taky může dopadnout, když trávíte nejkrásnější svátky v roce sami?
Andrea Novotná
O Mirkovi a zlatokopce
Aneb co všechno je chlap schopný udělat pro jednu ženskou... Tenhle příběh se stal mému kamarádovi.
Andrea Novotná
Černá labuť v nás
Možná jste ten film s Natalií Portman také viděli. Herečka za věrohodné ztvárnění hlavní role dostala Oscara...
Andrea Novotná
Už je tady zas
Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby se Adolf Hitler objevil v současnosti v Německu Angely Merkel?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6226x
Zajímá mě svět, lidé, veřejné dění. Píšu, abych se podělila o názory, postřehy a dojmy.