Myslím, že nejdůležitější je zodpovědnost za děti narozené a to by mělo být prvořadé. Pokud se někdo rozhodne, že tuto zodpovědnost na sebe nechce vzít, tak mu v tom není třeba bránit. I to by mělo být jeho svobodné rozhodnutí. Myslím si, že větší zločin je dítě zplodit a nemít ho rád, zanedbávat nebo nechtít už jako narozené.

Dokud nemate prvni dite, nevite, co vas ceka. Tezko se da kvalifikovane rozhodnout. A po tom prvnim uz je vsechno jinak. Ne kazdy to zvladne, i kdyz vetsina ano.

Milá slečno Novotná,

já jsem šťastná, že je zde právo volby.

Osobně jsem byla odpůrkyní potratů a mohu vám říci, že někdy si říkám proč jsem se v druhém těhotenství nenechala pořádně vyšetřit... První dítě mi umřelo, druhé je nevyléčitelně nemocné, ani se nedivím, když lidé volí radši potrat než možnost porodit nemocné děti. Na druhou stranu nelituji, že své dítě mám, stále věřím, že se zdravotní situace stabilizuje. Jedná se o nemoc v tomto případě tzv. slučitelnou s životem.

Víte, on společenský statut matky s nemocným dítětem je dost nízký. A některé ženy v rámci klovacího pořádku jí dávají sežrat, že se jí narodilo nemocné dítě a cítí se nadřazené. Nedostatek peněz, špatný zdravotní stav dítěte, popřípadě nedostatečná podpora manžela i rodiny kolikrát tyto ženy vede také do ambulance psychologa a k zobání prášků.

Málokdo má sílu to snášet.

Občas se vidí výjimky, jako manželé Sladkowští s dcerkou Juliánkou, kteří tu sílu prokázali.

Milá paní Machartová,

je mi líto, co musíte prožívat, zároveň bych Vám chtěla vyjádřit respekt za sílu a statečnost, kterou v sobě máte! Snažila jsem se ve svém příspěvku zaujmout postoj neutrální, nesoudící, a samozřejmě - jak už tady někdo napsal - každá situace je konkrétní a nepřenositelná. Přeji Vám i vaší rodině do budoucna plno sil a odhodlání pokračovat v nelehké, avšak nesmírně cenné zkušenosti. Vydáváte jisté svědectví - svědectví lásky. Díky vám! Ať se vám i vaší rodině v rámci možností daří!

Pani autorka si trosku (vic) plete pojmy a dojmy. "Svobodu" nekoho zabit - tim myslela asi moznost ho zabit omezenou jen tim, ze se nenecha, nebo ho nekdo ubrani. To, co tu popisuje je pravo na potrat, tj. ze pokud na nej za urcitych podminek pujde, tak nepuje potom do lapaku. A se svobodou ani jedno z toho nema co delat.

Vnímám to stejně, potrat je pro mě nepřijatelný

Vsak vas k nemu nikdo nenuti.

Opravdu byste hájila život za každé situace ? Život masového vraha ? Život někoho, kdo Vám zabil a před tím dlouze týral Vaše vymodlené dítě ? Život plodu, který by ve Vás počal po znásilnění tlupou bezdomovců ? Milovala byste takové dítě ?

To dítě přece nemůže za své rodiče.... Kladete velmi osobní otázky, a přiznám se, že tohle vyžaduje velkou dávku času a přemýšlení. Jak odpovědět? Dítě počaté při znásilnění tlupou bezdomovců....možná bych ho milovala. Ale možná bych v něm navěky viděla prožité trauma. V tom případě bych ho po porodu dala k adopci. Je tolik párů, které děti mít nemohou... A život masového vraha? Budu se snažit, abych ze svého dítěte masového vraha nevychovala. A v případě, že by mi dítě zabil masový vrah... Nežádala bych pro něj trest smrti. On se už tou vraždou potrestal sám dostatečně... Odpovídám však teoreticky na teoretické otázky. Kdyby došlo na lámání chleba, neručím za to, že bych se rozhodla jinak. Proto také nikoho nesoudím.

Potraty přece nejsou povinné a já bych doporučil těm bojovníkům za nenarozený život dobrovolně zplodit a porodit co největší počet dětí a ukojit tím svoji touhu zachránit lidstvo a jít tak všem těm nezodpovědným příkladem.

Ještě co se týče svobody, je sice fajn, že nějaký strejda umřel v koncentráku v duchu svobodný, ale taková svoboda třeba mě nestačí, já nechci umírat v koncentráku a jsme si jist, že by vás s vnitřní svobodou poslala většina nedobrovolných obyvatel toho koncetráku někam, proto za svobiodu budeme raději považovat její konvenčnější vyjádření, tedy svobodu nejen myšlení,ale i konání.

No, napsala jste to krásně ( a dlouze).

Až budete mít víc vlastních zkušeností, budete možná psát s větším pochopením. On ten život je složitý, někdy hodně těžký.

Nemám v úmyslu Vás urážet, je to Váš názor ale dál jen slova, slova.....

Snažila jsem se to psát s maximálním pochopením. Větší kapacitu dosud nemám, za což se tedy omlouvám. Jistě je to věkem. Zároveň mám se smrtí nakolik osobní zkušenost,že mě to dovedlo k názoru vážit si života za každou cenu. Nikomu však jeho názor ani čin neberu. Však kdo jsem, abych měla právo soudit...

Hlavně nenastavujte společnosti nějaké hodnoty, to obvykle končí terorem a vražděním.

Ono to je všechno sice hezké, víceméně s tím souhlasím. Jenže v přírodě se mláďata o která se samice nedokáže postarat zkrátka opustí a nechají zahynout. Bojím se, že se jako zatím bezdětná nedokážete vcítit do pozice matky, která je sama s dítětem, bez jakékoliv pomoci kohokoliv a žádné další už sama nezvládne zajistit tak, aniž by se sama nezhuntovala nebo nezničila život i tomu jednomu, se kterým tak nějak přežívá. Jak těžké a bolestivé je to rozhodování....nelinčovala bych nikoho, jehož prožívání momentální situace je nepřenositelné.

V přírodě taky hynou zvířata na zranění, které jde lehce vyléčit a napravit, na nemoci, na které jsou léky, ...Takže zrušit zdravotnictví, ať se příroda sama postará?