Část o svobodě byla velmi moudrá. Ano cítím se svobodná. Necítila jsem se nikdy nesvobodně i když jsem se narodila svých prvních 18 let jsem prožila v době, o které se dnes tvrdí, že tu lidé žili v nesvobodě. Svoboda není v tom, že mohu cestovat kam chci. Svoboda je pocit. Je to něco co je uvnitř mysli a co nám nemůže nikdo vzít. Hranice se vytváříme sami svou myslí. Svobodu si mohu ukrást jen já sama.

Sama vím, že některé mé svobodné rozhodnutí vede k odpovědnosti. Nemohu se jen tak zbavit odpovědnosti, která vyplynula z mého rozhodnutí. Ovšem tuhle úroveň nechápe každý. Proto volí jednoduché řešení jak se té odpovědnosti zbavit a svému okolí vykládá spoustu důvodů, proč tomu tak je a omlouvá své činy. Ve skutečnosti se tím jednoduchým rozhodnutím nezabavil jen odpovědnosti, ale i části své svobody.

Toto se netýká jen potratů. Tohle je velmi obecné.

Měla byste o tom taky napsat blog Moudrá slova!

Položme se jednoduše na otázku: "Je antikoncepce zabitím (např. užití Postinoru po styku) a blowjob kanibalismem?" A dostáváme se do absurdit.

Tak tohle nemá chybu.

Zasloužená karma.

Je krásné vidět tolik názorů pohromadě. A ještě zajímavější by bylo zjistit, odkud se ty názory berou. Můj příspěvek nikoho neodsuzuje, jen upozorňuju na to, že následky si každý musí nést sám. Osobně znám několik žen, které na potratu byly, a ani jedna to ve výsledku nenesla psychicky dobře. Samozřejmě znásilnění je pak samostatná kapitola. Můj příspěvek se týká spíše žen, které otěhotní „neplánovaně,” a rozhodnou se pro potrat, protože se jim to momentálně nehodí „do krámu.” Právě takové ženy znám, a věřte mi, po čase to na ně dolehne a stíny tohoto činu se nad nimi vznášejí jako smrtící memento...

a já zase znám ženy, které toho nikdy nelitovaly, mnohé kterým je již kolem šedesáti si k tomu přišly ponižujícími potratovými komisemi a to bylo na tom to traumatizující..

Týden po početí žádné já není. To vaše já jsou leda tak vaše dogmatické bludy. Hledejte život tam, kde skutečně existuje.

A samozřejmě se jedná o přímou součást ženského těla.

No a podle té vaší terorie o životu by i kopanec muži do varlat by měl být považován za pokus o tisícinásobnou vraždu.

Potrat je krajní řešení a mělo by být používáno jen ve výjimečných případech, nikoli jako metoda antikoncepce. Je to podobné jako s amputací končetiny, i zde se k zákroku sahá, jen když není jiná možnost (a člověk má svobodu zákrok odmítnout a raději zemřít na gangrénu).

Ale on se používá jen jako krajní řešení. Copak to nevíte?

Každý to vnímá jinak, pro někoho dar, pro někoho.. prostě nechtěný dar, tak nám prosím ponechte tu svobodu a možnost rozhodování.

Pěkně jste to napsala.

Ono u tohoto tematu jde spise i o to, proc ... Pri znasilneni, poskozeni- postizeni "ditete" ci pokud je to pro matku velke zdravotni risiko , je preruseni tehotenstvi pochopitelne a zeny by mely mit pravo , tedy i tu slobodu tohle ukoncit.

Vše je závislé na tom, jak posoudíte kdy začíná život.

Církev tvrdí, že okamžikem početí, lékaři zase že okamžikem narození.

Proto jeden v potratech zabíjení vidí a druhý nikoliv.

Mně osobně je nejsympatičtější názor, který jsem nedávno slyšel v Izraeli a který tvrdí, že život začíná ve chvíli kdy chcípne pes a odstěhují se děti...

Vtipný závěr

Jinak podstatné není řešit, kdy "začíná život" (on de facto nikdy nekončí, protože jak vajíčko, tak spermie jsou živé buňky, takže ani nemůže "začít").

Podstatná je schopnost plodu přežít mimo tělo matky. Ta není v přirozených podmínkách nijak omračující, mladší plody nepřežijí vůbec.