Něžná maminka dovede dát dceři jiné vnímání - lidský soucit. Proč do dětských ručiček dávat zbraň a nedovolit brečet ?

Ono na tom něco bude, zkuste si vygooglovat švédské katalogy hraček a pak si vybavte současné slabošské a kapitulující Švédsko, to popírání genderových rolí tam probíhá už dlouho a výsledek je, že ve Švédsku nejsou lidé, kteří by se postavili novým samcům (abych parafrázoval Veroniku Žilkovou), kteří pro tu genderovou vyrovnanost až tak moc nehoří. Ale holčičce bych tak jako tak autíčka rozhodně nezabavoval :-)

Zacalo to zajimave, ale pak si autorka zacala vylevat skryte srdicko a me to prestalo bavit.

Tak jsem se zamyslel na tím, proč by se holky měly věnovat panenkám a kluci autíčkům... V návaznosti na článek jsem si nejdříve začal rozebírat, proč by si zmiňovaná žabka měla hrát jen s panenkami, a ne s autíčky. Vždyť to přece rozvíjí představivost pohybu těles - zrychlení, odstředivá síla, všechno je nutné zahrnout, aby to bylo jako doopravdy. A taky jsou potřeba další technická řešení - garáž, třeba, nebo most ... A kluci si taky hrají se stavebnicemi a hrají fotbal, kde je hodně pohybu, což nemůže být na škodu ... A pak jsem si představil, situaci, kdy si kluk hraje s panenkami. Nevím, jestli je to tím, že nejsem nestraný, čímž nutně musím kopat pouze za svůj tým, ale takhle naopak mi to přišlo divné. Proč by si kluk měl hrát s panenkou, když může řešit daleko vznešenější věci, než že je potřeba nakrmit, přebalit a obléknout do svátečních šatečků. Když umíte postavit most, vyřešit všechny technické problémy spojené s pilíři, ukotvením nosných částí a umíte nasimulovat jeho zničení ať už dynamitem nebo Godzillou, obléct panenku je brnkačka, nuda, banální problém, který není třeba nacvičovat ...

Ts, my jsme s bráchou stavěli z Merkuru lanovky pro panenky :-).

Já děti nemám, takže nemůžu soudit ze zkušenosti, nicméně když vidím, jak některé maminky přebalují, krmí a kolem těch capartů běhají, tak na mě jde hrůza, protože mi oproti tomu přijde mnohem jednodušší naučit se řídit třeba tank :-D I v tom jsem taková ne-ženská a doma mají hrůzu z toho, že to takhle otevřeně přiznávám :-) Ale jak píšete o tom klučičím hraní s panenkami, platí to tak i u oblečení. Jen si vezměme, že ženy běžně přejaly mužské kalhoty, bundy, košile...Ale nějak jsem si nevšimla, že by muži nosili šaty :-) U žen je "mužskost" zřejmě tolerovatelnější než "zženštilost" u mužů.

Ony tím ty holčičky cvičí dovednost, která je daleko těžší než postavit most - postarat se o dítě

Dítě rádo napodobuje. Dost chlapečků, co znám, začalo používat čas minulý v ženském rodě - já jsem dělala, řekla, viděla atd.

Když se mi narodil druhý syn, museli jsme tomu staršímu, dvouletému, pořídit panenku v zavinovačce, protože pořád chtěl sourozence přebalovat, přenášet atd. Situace začala být skoro neúnosná, panenka to vyřešila a ono ho to časem přešlo.

Tady by asi někdo dodal, že chlapečci ty mužské vzory (tatínky, dědečky) prostě nutně potřebují, s čímž souhlasím.

To oblékání panenky ale není o oblékání. Je to o tom, že si v ní představujete miminko. Ano, lepší je dítěti pořídit mladšího sourozence, nebo navštěvovat někoho, kdo má malé děti. Ale když nic jiného, nastupuje panenka a představivost.

Nejlepší je, vůbec to neřešit. Já jsem sice měla panenky a mladší brácha dostával autička, ale při společné hře se jelo napůl. Brácha musel dostat taky nějakou panenku a šil jí hezčí šatičky než já. Stavebnice se vždy přesně rozdělila, autíčka musel půjčit, protože "nebo nehraju".

Ačkoli nemám po emocionální stránce mužský mozek, tak třeba vlohy k matematice, zejména geometrii, byly nepřehlédnutelné. Já jsem už od malička nesnesla, aby mne někdo od něčeho typicky mužského odstrčil, pokud jsem ovšem já sama měla zájem.

S tou maminkou bych já jako holčička měla asi problém

Genderové rozdělení rolí je ovlivněno mnoha stereotypy a předsudky. Netuším, proč by si holčičky nemohly hrát s auty a kluci s panenkami. Myslím, že to nijak neovlivní, jestli z nich vyrostou "správné" ženské nebo dostatečně "chlapáčtí" muži.

Díky za zajímavý článek.

Já byla celý život tlustá obrýlená premiantka třídy. Bráchu jsem nesměla ani zdravit, aby nikdo nevěděl, jak nemožnou ségru má. Bylo mi dobře s panenkami, jenže bratr usoudil jinak. Naučil mě střílet ze vzduchovky, plavat kraula a skákat šipku, aby se za mě nemusel stydět. Dnes už jako babička tím udivuji vnoučata.:-)))

Perfektní článek. (S tou střelbou jste mě překvapila taky...! Zběžné úsudky nám o lidech řeknou tak málo...)

Děkuji. Jo, střílení, to byla zábava. Ale není zlegalizovaná :-) Takže plánuju v nejbližší době zbrojní průkaz, dokud se ještě zákony nějak razantně nezmění...