Tak já MCH zprvu také fandil. Pak mi přišlo že trochu přešlapují, přehrávají až místy byli trapní a v něčem i demagogičtí (ať už úmyslně, či neúmyslně). Takže teď si jen ze zajímavosti přečtu co zase chystají, ale už mě tolik neberou. Stále jim ze 60% věřím a fandím. Nedělají nic proti ničemu a jejich prvotní záměr vychází ze správného pohledu. Bohužel už spíše jen "nedělají".

Ale odklon od nich ve mě žádné trauma nezanechal. Prostě každý ať si jede svou lajnu.

Co považuji za daleko horší je to, když někdo obhajuje vyložené lži a nazývá to vlastním pohledem na věc.

Ani nevíte, jak Vám rozumím. Mám pohled na svět nastavený hodně podobně, jako Vy. Díky za Váš text.

Vy máte pohled na svět "nastavený"?

Zajímavé. Mám podobné zkušenosti.

Například jsem nechtěl volit Drahoše. A moje vlastní matka na mě řvala, že neví, kde udělala ve výchově chybu, že si nevážím vzdělaných lidí (i když jsem ji vysvětloval důvody, proč Drahšovi hlas nedám).

Nebo nesouhlasím se stylem boje proti Babišovi, když já sám bych ho nikdy nevolil (a jeho nejhlasitější odpůrce považuju za ještě větší průšvih než toho Babiše) – a to ze mne prý dělá příznivce estébáků a řadím se tím mezi hloupé lidi, tvrdí moje rodina a přátelé.

Zkrátka celá moje sociální bublina je přesvědčena, že hájí demokracii a svobodu. Jenže to musíte volit, jak chtějí oni. A musíte říkat to, co chtějí oni. V opačném případě vaší volbu a vaši svobodu nebudou tolerovat. A já nevím, jak jim mám vysvětlit, že jejich postoje jsou vysoce arogantní a s demokratickým přístupem nemají nic společného.

A to ještě dodám, že moje sociální bublina rozhodně není hloupá – a proto nerozumím tomu, proč nedokážou racionálně nahlížet na své vlastní pokrytecké chování.

Jo a ještě jedna věc: Kdybych měl dostat jednu desetikorunu korunu pokaždé, když mi někdo z mé sociální bubliny řekne: „Já neznám nikoho, kdo volil Babiše“, tak bych měl pravidelné bezpracné příjmy.

Oni to ale nemyslí jen jako pouhé konstatování. Pro ně je to výraz hrdosti! Jinými slovy říkají: „Já jsem chytrý a stýkám jen s chytrými lidmi – a ti Babiše nevolí. Babiše volí jen hlupáci.“ Vlastně si libují ve své sociální ignoranci. A když už někdo z jejich okolí Babiše volil, tak jim to raději ani neřekne (protože se bojí jejich reakcí).

Ač nejsem sympatizantem ODS, musím říct, Andreo, že takto rozumný blog jsem už dlouho nečetl. Dík.

Heleďte? A jak vám vnitřně je, když dokážete souhlasit s tímto textem - a zároveň sympatizujete s ODS, která se chová přesně tak, jak je popisováno v autorčině textu?

A jak se autorka blogu cítí, když je členem ODS - a může pozorovat, jak se ODS chová?

Andreo, mluvíte mi z duše!!!

Zajímavý názor. Ale spíš než názor se cení ten pokus o nadhled a snaha o sebereflexi. Je fakt, že tyto věci bych hledal spíš u chvilkaře, než u zemanovce, ale stopro automatické to také není, jak autorka sama poznala. Ale člověk nemusí být chvilkař, aby mu byl Babiš či Zeman proti srsti, že?

Existují "sociální" skupiny lidí.

Členové skupin se do nich dostávají nejrůznějšími způsoby, často možná jenom proto, že představitel skupiny vysloví něco, co jim aktuálně vyhovuje, s čím souzní.

A potom se může objevit jiné prohlášení (nebo, jako ve Vašem případě, je člověk vystaven "zatracení" od svých domnělých kamarádů) a členství ve skupině zaniká, člověk se přesouvá chtě nechtě jinam.

Podle mne to nikdy nebude jinak, ale možná se pletu.

Pokud tedy u Vás dočasné "členství" u chvilkařů dospělo do stadia změny názorů a prohlašujete, že máte názory vlastní, pak je všechno v pořádku. Ideálně, kdybyste vstoupila do nějaké politické strany nebo založila vlastní.

Což je mimochodem jedna z hlavních myšlenek chvilkařů, probudit v lidech jistou veřejnou angažovanost, nenechat mocným jejich dlouhodobou nedotknutelnost, starat se sám o sebe a tím tak trochu i o jiné.

Popsala jste svou cestu.

Ale jak je vidět, mnohým v diskusích pod článkem to stačí k tomu, aby chilkaře absolutně zatratili. Paušálně a všechny.

Závidím jim jejich neochvějnou jistotu.

Vám díky.

Text autorky mě pobavil.

Hned nadpis "Proč už nejsem chvilkařkou". Nemohu si pomoci, že nikdy nebyla. Jen ze zvědavosti přišla na dvě demonstrace, ale nikdy to nežrala a nikdy nebyla ztotožněna s ideály hnutí (co jsem pochopil). Když se ze zvědavosti podívám na mraveniště, nedělá to ze mě mravence.

Dále. Přišla jsem o několik desítek kamarádů. Na Facebooku?

Chvilky mi nikdy sympatické nebyly, ale tohle mě baví.

Tak vidíte, aspoň jsem Vám zpříjemnila den. Ztracený každý den, kdy jsme se nezasmáli!

Už jsem dlouho něco tak pěkného, od srdce a podle mě pravdivého nečetl, mohu jenom k článku blahopřát a přát si aby někteří , kteří jsou neochvějně o své pravdě přesvědčeni se na věc podívali z více stran a respektovali svobodu jako skutečně cennou věc pro každého.

Zaujaly mě dva detaily:

1. opravdu jste až na demonstraci zjistila, že máte úzkost z davu a hluku? Nikdy před tím jste neabsolvovala nějaký hudební festival nebo koncert? Ano, může se to stát, ale přece jen na to člověk většinou přijde už poněkud dříve.

2. to opuštění přátel a známých... tím skutečně myslíte to, že Vás opustily desítky kamarádů a známých, nebo to, že Vám někde na facebooku zmizely desítky jakýchsi virtuálních identit, které byly označeny jako "kamarádi"? Protože přiznám se, že jsem nic takového nikdy nezažil, neznám to ze svého okolí a nedovedu si ani představit situaci, že by se mnou někdo přestal udržovat přátelství opravdu jen z toho důvodu, že jsem nějak politicky orientovaný (a to se pohybuju ve společnosti přátel, kde jsou politicky zastoupeny všechny strany a názory). Takové přátele bych za přátele ani neoznačoval.

1. Na festivaly nechodím, právě proto, že je tam hluk a dav. Na demonstraci jsem šla ze zvědavosti, ještě si pamatuju, jak jsem prosila někoho, aby tam byl se mnou, že mám strach, že se mi tam udělá špatně. Chtěla jsem být odpovědný občan a nic nezanedbat :-D No, dopadlo to dle očekávání, jen jsem si potvrdila, že tohle fakt ne.

2. Tak i tak. Řekla bych tak půl napůl. Samozřejmě zmizely virtuální identity, ale ty mě tolik nepálí. Fakt se ode mě ale odvrátili lidi, které jsem osobně fyzicky znala, chodili jsme spolu třeba na kafe, dokonce jsem k jedné rodině chodila i domů... Opravdu se to děje.